Řada z vás, našich příznivců či zájemců o informace k současným trendům restorativní justice, jste měli možnost shlédnout finský dokument Z očí do Očí, který představuje setkávání pozůstalých s těmi, kteří vzali život jejich blízkým. Film jsme v uplynulém roce promítali na sedmi místech po celé České republice a ještě další nejméně dvě promítání plánujeme do konce tohoto roku. Více informací k promítání a filmu najdete v tomto článku.
V rámci diskuzí a debat s odborníky i veřejností, které po promítnutí filmu vždy následují, často hovoříme o potřebách pozůstalých, jejich emocích, způsobech, jakými se vyrovnávají s tak zdrcující skutečností a o uzdravování, o reakcích pachatelů i možných rizicích takových restorativních setkání. Zároveň vždy slyšíme, že taková služba v Česku k dispozici není, chybí.
- Podpořit rozvoj mediací či přesněji restorativního setkání a dialogu v jakékoli fázi trestního řízení i po jeho skončení a zároveň u všech druhů kriminality včetně té nejzávažnější, považujeme dlouhodobě za jeden z našich cílů.
:Ve Finsku ročně proběhne 13 až 15 tisíc mediací, většinou v případech trestního řízení (v různé fázi), realizuje je na 1000 dobrovolných mediátorů, kteří jsou metodicky vedeni 120 zaměstnanými mediátory v celkem 19 kancelářích po celém Finsku.
Díky podpoře z grantu programu Erasmus+ Small Scales realizujeme projekt JUSTIN ve spolupráci se slovenským Ministerstvem spravedlnosti, finskou organizací Criminal Sanctions Agency (RISE), belgickou organizací Moderator a Evropským fórem pro restorativní justici, který různými aktivitami podpoří rozvoj restorativních setkání u závažné kriminality v Česku a na Slovensku. O úvodní aktivitě projektu (zpracování Zprávy o stavu mediací v ČR a SR a zahájení projektu v Bratislavě v červnu 2022) jsme již informovali.
Minulý týden jsme měli možnost spolu se dvěma kolegyněmi ze Slovenska vyjet na studijní cestu k finským kolegům, abychom mohli do podrobností diskutovat zkušenosti s restorativními setkáními tak, jak je známe z dokumentárního filmu Z očí do očí i dalších zdrojů.
:Restorativní oddělení jsou zřízeny aktuálně ve třech věznicích, probíhá v nich skupinový program akcentující prvky restorativní justice (zvýšení empatie vůči obětem, uvědomění si dopadů trestného činu na konkrétní oběti či pozůstalé, přijetí zodpovědnosti a vedení k možné nápravě), součástí programu bývá setkání s konkrétní obětí či pozůstalým, kteří hovoří o následcích trestného činu, jak se jejich životy změnily, s čím se musí potýkat a jaký přínos pro ně mělo setkání s vrahem jejich blízkých. Zároveň chod celého oddělení je veden restorativními hodnotami, neshody mezi vězni i personálem se řeší restorativně – společně ve skupině či kruhu, což posiluje pocit spravedlnosti při řešení konfliktů a zodpovědnosti za své chování, napomáhá k pozitivní změně a odhodlání změnit život, jak nám potvrdil bývalý klient tohoto oddělení, se kterým jsme měli možnost ve věznici Kylmäkoski hovořit. Samozřejmě závažné porušení pravidel je řešeno dle zákona či vnitřního řádu věznice.
Ve finském Tampere nás přivítala facilitátorka Arja, kterou z dokumentu znáte, první den jsme podrobně věnovali systému mediací, probační práce a propojení s odbornou prací ve věznicích, protože organizačně jsou tyto agendy zajišťovány odlišně od české i slovenské praxe. Mediace poskytují organizace spadající pod ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí, kdežto probace i výkon trestů ve vězení je řízen organizací Criminal Sanctions Agency patřící pod ministerstvo spravedlnosti. Restorativní setkání ve vězeních v případech závažné kriminality byly pilotně realizovány v letech 2013 až 2018, dále pokračují v rámci spolupráce výše zmíněných organizací, konkrétně je ve Finsku poskytují tři zkušené facilitátorky. Ve většině případů je kontaktují pachatelé vykonávající trest odnětí svobody ve vězení, kteří jsou v rámci tamní odborné práce vedeni k přijetí zodpovědnosti za trestnou činnost, případně jsou přímo klienty některého z tzv. restorativních oddělení, která v několika věznicích fungují.
:Cíle přípravné fáze restorativního procesu – účastníci:
- Znají navzájem své cíle setkání a očekávání
- Mají reálnou představu o tom, jak může setkání vypadat
- Jejich obavy byly projednány a vyřešeny
- Mají možnost následné podpory facilitátorek po setkání
- Je jim jasné, že kdykoli mohou z restorativního procesu odstoupit
Průběh restorativního procesu v případech závažné kriminality ve Finsku
Po žádosti odsouzeného o restorativní setkání – jinak také formulované jako „proces vedoucí ke zpracování vlivů a následků závažného trestného činu po vynesení rozsudku“ a prvotním zvážení vhodnosti případu, proběhne osobní setkání s vězněným pachatelem, kterého se účastní vždy dvě facilitátorky. Zásadní pro pokračování v procesu přípravy na setkání je skutečnost, že pachatel nepopírá vinu a zároveň přebírá zodpovědnost za své jednání, zjišťují se podrobnosti k motivaci pachatele, probírají konkrétní fáze restorativního procesu a pravidla celé spolupráce. Poté facilitátorky kontaktují oběť nebo pozůstalé a osobně s nimi jednají o možnostech spolupráce. Příprava na konkrétní setkání účastníků ve věznici trvá obvykle několik měsíců, případně i rok tak, jak obě strany potřebují, aby bylo osobní setkání realizováno v důvěrném bezpečném prostředí a ve správném čase pro všechny zúčastněné.
Při samotném setkání je zásah facilitátorek do dialogu pozůstalých s pachateli minimální, většina jejich úkolů je splněna v přípravných fázích. V průběhu setkání mají v podstatě dvě povinnosti – držet bezpečné prostředí pro všechny zúčastněné svou klidnou či uklidňující přítomností a zůstat stranou přímého dialogu, pokud pro udržení bezpečného prostředí není třeba zasáhnout.
Po skončení setkání se účastníci každý zvlášť potkávají s facilitátorkami ještě obvykle po 14 dnech a následně tři měsíce po setkání, aby mohli sdílet své pocity a dlouhodobější vlivy setkání na jejich další život. Facilitátorky mohou případně zprostředkovat další setkání, pokud obě strany souhlasí a považují další dialog o daných tématech za přínosný.
Pozůstalí nejčastěji po restorativním setkání uvádějí, že:
Setkání mělo pro ně pozitivní přínosy
Měli možnost vyjasnit si řadu svých otázek či úvah o okolnostech trestného činu či motivech pachatele
Setkání je zbavilo nenávistných pocitů a potřeby pomstít se
Jejich pocity hanby a viny jsou po setkání výrazně nižší
Nemusí se již obávat propuštění pachatele z vězení a následného možného setkání s ním
Nepotřebují dále terapii, důvody zločinu se pro ně začaly po setkání objasňovat
Pachatelé po restorativním setkání nejčastěji uvádějí, že:
Setkání jim přineslo možnost dát věci ve svém životě do pořádku
Odpustit také sám sobě, lépe sám sobě porozumět
Vypořádat se s následky svých činů do určité míry
V budoucnu pro ně proto bude snazší vrátit se do běžného života
:„Pochopila jsem, že jen já mohu svůj život udělat šťastným a ne někdo jiný.“
Samozřejmě realizace takových setkání přináší i ve Finsku řadu výzev, například na začátku realizace programu je třeba přesvědčit a ujistit pozůstalé a především jejich rodiny o tom, že proces probíhá výhradně s ohledem na potřeby obětí, nehledě k tomu, kdo proces iniciuje. Že zásadní je vytvoření bezpečného prostředí a správného načasování setkání pro všechny. Podobě i viktimologické organizace byly zpočátku k takovým setkáním nedůvěřivé, v současné době dobrá praxe ukazuje, že i služby podporující pozůstalé nabízí možnost restorativního procesu pokud vidí, že může být pro konkrétní oběť či pozůstalého přínosný. Bylo a je třeba velmi citlivě užívat slova jako „odpuštění“ či „omluva“, aby byl jejich skutečný obsah dobře pochopen. Někdy je velmi obtížné zkontaktovat rodinné příslušníky, pokud k činu došlo před mnoha lety. Jako zásadní se ukázalo, aby poskytovatel takové služby byl neutrální a nestranný. Také financování takových služeb je výzvou a bude dle finských kolegů stabilnější, pokud se dostane systém poskytování mediací pod finské ministerstvo spravedlnosti
„Konečně mohu truchlit nad smrtí svého bratra… Už ho nepovažuji za monstrum … Od začátku litoval toho, co udělal, a nebylo jeho záměrem nikoho zabít.“
:Ve Finsku je přibližně 2800 osob ve vězení, celkový počet obyvatel je kolem 5 milionů…
Ve věznici Kylmäkoski jsme měli možnost hovořit nejen s pracovníky restorativního oddělení, ale také s pozůstalou paní Stinou, která také vystupuje v dokumentu Z očí do očí. Mluvila o své první reakci na nabídku facilitátorky na restorativní setkání (tři roky po činu), kdy první, co ji napadlo, bylo, že jestli se jí chce pachatel omluvit, tak to musí proběhnout osobně, aby viděla, jestli to myslí vážně. Chtěla mu říct, co pro ni smrt její dcery v životě znamená, jaká je jejich rodinná situace a jak to dopadlo také na jejího syna. A to přes to, že známí či širší rodina ji od toho zrazovali. Již při cestě autem na setkání s pachatelem ve věznici cítila určitý pocit vítězství, že se postavila této těžké životní situaci a byla pevně přesvědčená o tom, že jí setkání s vrahem své dcery pomůže při vyrovnávání se se smutkem a v truchlení.
„Chtěla jsem mu říct, že už nikdy nebudu babičkou, jak jsem si moc přála.“
V týdnech následujících po restorativním setkání ve vězení cítila jistou úlevu ve svém životě, cítila se silnější k zásadním životním rozhodnutím. Ve sdílení svého příběhu pokračuje i nadále, kdy se vrací do věznice a mluví s pachteli restorativního oddělení o své zkušenosti.
„Šla jsem se sejít s člověkem, ne s vrahem“
Všechny informace a zkušenosti z naší studijní cesty nyní zpracováváme a v realizaci projektu JUSTIN budeme pokračovat aktivitami připravujícími školení pro budoucí facilitátory v případech závažné kriminality v Česku i na Slovensku vč. metodického materiálu. O dalším postupu i výsledcích vás budeme informovat v Aktualitách i na podstránce projektu JUSTIN.