Příručka přináší praktický návod pro odborníky trestněprávní praxe jak tady a teď ze své pozice a za stávajících podmínek mohou maximálně zapojovat restorativní principy a podpořit dostupnost restorativních programů.
Zároveň nabízí cenné informace také pro metodická oddělení a vedení příslušných organizací, případně veřejné činitele ovlivňující trestní politiku.
Restorativní principy by se měly vnést do všech oblastí justičního systému tak, aby se staly běžnými a normálními.
PhDr. Václav Jiřička, Ph.D. (hlavní psycholog, Generální ředitelství Vězeňské služby ČR)
Rozklikávací rozcestník: S jakými profesemi Příručka pracuje?
Následující rozcestník je stručným nahlédnutím na konkrétní doporučení Restorativní platformy, která Příručka prezentuje. Jejich plné znění doplněné o další témata související s podporou restorativních principů a programů napříč zapojenými profesemi naleznete v Příručce na stranách 34 až 82.
- Policista (str. 37-41)
- Advokát (str. 42-45)
- Probační úředník (str. 47-51)
- Státní zástupce (str. 54-57)
- Soudce (str. 58-66)
- Pracovník vězeňské služby (str. 70-75)
- Pracovník nevládní organizace (str. 77-81)
Doporučeními to nekončí! Ve středu pozornosti restorativní justice je účastník řízení. Životní příběhy konkrétních lidí z řad pachatelů, obětí, ale i dalších zasažených trestným činem přinášíme v Příručce. V kontextu praxe jednotlivých profesí na příbězích ilustrujeme, proč je pro každého jediného odborníka zapojeného v trestním řízení aplikace restorativních principů klíčová.
↓ Rozklikněte si jednotlivá doporučení ↓
Policista
Doporučení vedoucím složkám policie ČR
Efektivní a srozumitelné předávání informací o trestním řízení a možném restorativním řešení
⟶ Oběti i pachatelé trestné činnosti potřebují být informováni ze strany policisty o průběhu trestního řízení a jejich právech v jeho rámci maximálně srozumitelnou a jednoduchou formou, která odpovídá aktuálnímu stavu těchto osob (emocionální a fyzický stav, případná omezení či zranitelnost vyplývající z věku nebo zdravotního či sociálního znevýhodnění). Součástí tohoto poučení má být také informace o možnosti restorativních řešení dané věci.
⟶ Ze stanoviska policejního prezidia prezentovaného na jednáních Restorativní platformy vyplývá, že policisté mají vedle starší obsáhlé verze k dispozici kratší a také srozumitelnější verzi formulářů poučujících poškozené a oběti trestných činů, je třeba, aby byly v praxi více používány.
⟶ Také přímo do dokumentů (poučovacích formulářů poškozeného i pachatele), používaných v trestním řízení, je třeba zahrnout informace o možnostech restorativního řešení věci. Tyto formuláře by pak měly být ještě zjednodušeny – mělo by se jednat o názorný a přehledný písemný materiál se základními informacemi s aktuální nabídkou regionálně dostupných služeb včetně restorativní justice (restorativních programů) tak, aby oběť i pachatel měli možnost obrátit se na konkrétní organizaci. Prototyp takového letáku s informacemi pro oběti trestných činů s odkazem na místní dostupné služby byl zpracován v rámci činnosti Restorativní platformy a jeho aktuální podoba je k dispozici policejnímu prezidiu k uvedení do praxe. Stejně tak je třeba informaci o restorativních službách zahrnout do dokumentů poučujících pachatele o jeho právech.
Vzdělávání policistů v přístupech restorativní justice a sdílení dobré praxe
⟶ Základní vzdělávání o možnostech restorativního přístupu má být součástí základního i průběžného vzdělávání všech policistů, kteří jsou v kontaktu s obětí a pachatelem trestného činu.
⟶ Policisté pracující s oběma stranami intenzivněji či opakovaně, především na útvarech kriminální policie a vyšetřování, mají mít podrobnější přehled o hodnotách a principech restorativní justice, o jejích přínosech pro oběti, pozůstalé, blízké osoby, pachatele i komunitu, včetně přehledu o konkrétních dostupných restorativních programech ve svém regionu, tak, aby byli účastníky řízení schopni náležitě o těchto službách informovat.
⟶ Doporučujeme také realizaci kazuistických seminářů, kde by policisté vzájemně sdíleli dobrou praxi, kdy byl restorativní přístup úspěšně uplatněn.
Funkční a cílená spolupráce s dalšími subjekty – interdisciplinarita
⟶ Efektivní spolupráce a komunikace všech subjektů podílejících se na přípravném řízení, tj. policejního orgánu, státního zástupce, Probační a mediační služby a nevládních organizací, je klíčová nejen pro kvalitní výstupy trestního řízení, ale především pro nalezení vhodných služeb podporující účastníky trestního řízení v realizaci jejich práv a potřeb. Pravidelná setkání zástupců jmenovaných subjektů na celostátní, ale i regionální úrovni pomáhají řešit řadu konkrétních otázek v možnosti spolupráce zainteresovaných subjektů a spolu s osobní znalostí kolegů může nastavit efektivní služby osobám zasaženým trestnou činností.
Doporučení pro uplatnění v každodenní praxi policisty
Přístup každého policisty v souladu s principy restorativní justice
⟶ Policista ke všem osobám zainteresovaným na trestném činu přistupuje lidsky, s empatií a s respektem.
⟶ Oběť trestného činu by měla již od prvního kontaktu se systémem trestní justice cítit podporu a vstřícnost. Policista si je vědom problematiky sekundární viktimizace a ve svém přístupu jí účinně předchází. Citlivě se ptá na potřeby oběti související s řešením následků trestného činu včetně požadavků na náhradu škody a zaznamenává je do příslušných dokumentů.
⟶ Ve vztahu k pachateli policista zaujímá nestigmatizující postoj a již od prvotního kontaktu zjišťuje, jaký postoj má k trestnému činu, co jej k jeho spáchání vedlo, zda si uvědomuje konkrétní dopady svého jednání na konkrétní osoby a jak uvažuje o nápravě vzniklé škody nebo jiné újmy. I tyto informace uvádí do příslušných dokumentů.
Naplnění zákonné poučovací povinnosti v praxi
⟶ Policista skutečně a zodpovědně plní svou zákonnou poučovací povinnost, tj. oběť i pachatele jasně a srozumitelně informuje o jejich právech a možnostech v trestním řízení tak, aby nebyli zahlceni informacemi, avšak aby si byli dobře vědomi, jakého procesu jsou součástí a jaká je jejich úloha v něm; aby věděli, jak bude trestní řízení probíhat, jaké úkony je čekají, jakých služeb mohou v jejich průběhu využít a jací konkrétní poskytovatelé těchto služeb v regionu existují. Informování pachatele i oběti by mělo zahrnovat i informace o možnostech řešení vycházejících z principů restorativní justice včetně konkrétních dostupných restorativních programů a organizací, které je poskytují (Probační a mediační služba, nevládní organizace poskytující restorativní programy a/nebo poradenství obětem trestných činů). V tomto je potřeba také vycházet z evropského konsensu, že restorativní přístupy lze uplatnit u jakékoli trestné činnosti, včetně té závažné a v kterékoli fázi trestního řízení i po jeho skončení. Je tedy velmi důležité, aby od počátku trestního řízení měli jeho účastníci srozumitelné informace o možnosti využití restorativních služeb a mohli k němu přistoupit na základě svého svobodného rozhodnutí kdykoli dle jejich individuální potřeby.
Zvážení vhodnosti případu k restorativnímu řešení
⟶ Policista zná konkrétní možnosti restorativního přístupu a je si vědom všech možných přínosů pro jednotlivé účastníky trestního řízení. S ohledem na to v rozhovorech s nimi navrhuje konkrétní postupy, resp. zvažuje a vyhodnocuje, zda je daný případ vhodný např. k využití tzv. odklonu v trestním řízení (či obdobného postupu) nebo možnosti restorativního setkání oběti a pachatele již v přípravné fázi trestního řízení. V této souvislosti bere v úvahu, že se nemusí jednat jen o bagatelní/nedbalostní trestnou činnost, ale může jít i o trestný čin závažnějšího charakteru.
⟶ Klíčovým aspektem pro realizaci restorativního řešení je, že se jedná o proces, který je v souladu s potřebami všech aktérů; tito jsou dobře informováni, a tedy ví, v čem dané restorativní řešení spočívá, chápou jeho možné přínosy a jsou ochotni jej dobrovolně absolvovat.
Advokát
Doporučení pro uplatnění v praxi advokáta
Zmocněnec poškozeného
⟶ Zmocněnec informuje poškozeného o možnostech restorativního řešení a o jeho možné užitečnosti co nejdříve. Potřeby poškozeného se však mohou měnit, proto může zmocněnec poškozeného ve vhodných případech tato řešení nabízet opakovaně.
⟶ Zmocněnec poškozeného by měl dle zájmů svého klienta podporovat restorativní řešení následků trestné činnosti. Aby zmocněnec mohl v tomto směru skutečně hájit zájmy poškozeného, měl by být seznámen s dostupnou nabídkou restorativních programů v regionu a s možnostmi, jak v trestním řízení apelovat na postup, který pro klienta nabízí nejlepší řešení jeho potřeb. Nemusí jít z hlediska náhrady škody i újmy vždy jen o jejich monetární vyjádření. Některé potřeby je možno naplnit v rámci restorativního programu (např. zjistit pravdu, konfrontovat pachatele s následky trestného činu v životě klienta), ale i v rámci jiných procesních institutů (např. prohlášení o dopadech, viz níže). Pokud je to procesně možné a vhodné, usiluje advokát i o to, aby jakékoliv rozhodnutí v trestní věci postihující pachatele reflektovalo i příčiny jeho závadného chování, a přispívalo tak k pocitu bezpečí na straně oběti.
⟶ Zmocněnec dbá na to, aby v případech, kde věc směřuje k vyřízení věci odklonem nebo dohodou o vině a trestu, usiloval o zapojení všech procesních nástrojů, které zohledňují dopady trestného činu na život oběti, reflektují její potřeby a vedou k náhradě způsobené škody a újmy. Odklony, byť bývají v teorii i praxi označovány za restorativní, samy o sobě takové ze své podstaty nejsou. Restorativnost odklonů je třeba poměřovat s tím, do jaké míry reflektují potřeby a oprávněné zájmy oběti a jak ve vhodných případech vytvářejí dostatečný prostor pro zapojení restorativních programů a na výsledky těchto programů obsahově navazují. V neposlední řadě je třeba sledovat, zda odklony přispívají i jiným vhodným způsobem též k zahojení vztahů narušených trestným činem, tedy nejen k monetární náhradě újmy.
⟶ Zmocněnec poškozeného by měl usilovat o to, aby byl jeho klientovi v rámci trestního řízení poskytnut dostatečný prostor k tomu, aby se mohl vyjádřit k dopadům trestného činu a objasnit, jaké jsou jeho potřeby ve vztahu k řešení následků trestného činu. Jedním z hlavních procesních nástrojů k tomu slouží prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život ve smyslu § 22 zákona o obětech, které je možno učinit písemně i ústně. Zmocněnec poskytuje poškozenému vhodnou podporu při přípravě prohlášení a vysvětlí mu možné přínosy či rizika o volbě způsobu, jakým je prohlášení možno učinit. Zmocněnec musí dbát na to, aby v případě volby prohlášení v jeho ústní podobě bylo pro poškozeného bezpečné. Za tím účelem aktivně komunikuje se soudcem, příp. státním zástupcem.
⟶ Zmocněnec při přípravě na hlavní líčení aktivně spolupracuje se soudcem a využívá všech procesních možností, aby bylo líčení pro poškozeného bezpečné a bylo předcházeno sekundární viktimizaci oběti, zejména pokud jde o zvlášť zranitelné oběti (viz např. oddělený výslech, možnost mít důvěrníka apod.).
Obhájce obviněného
⟶ Obhájce by měl mít na paměti, že restorativní řešení může být v zájmu klienta. Za tím účelem si zjišťuje potřebné informace a vzdělává se.
⟶ Obhájce by měl obviněného informovat o tom, jaké procesní postupy a možnosti (včetně restorativních programů) reflektující restorativní přístup má klient k dispozici a jaký vliv mohou mít na trestní řízení a jeho výsledek. Informování pachatele o možnosti restorativního řešení je úlohou všech článků trestního řízení a mělo by probíhat kontinuálně. Obhájce by měl dobře umět obviněnému vysvětlit přínosy restorativního řešení ve vztahu k trestnímu řízení, pro jeho další život a pro nápravu vztahů, škody a újmy vzniklé na straně poškozeného.
⟶ Obhájce by měl mít potřebné informace o dostupnosti restorativních programů a dalších služeb. Za tím účelem kontaktuje neziskové organizace či středisko Probační a mediační služby. Obhájce by měl být připraven zprostředkovat obviněnému dostatek vhodných informací, které mohou přispět k dobrému náhledu obviněného na věc i z hlediska dopadů trestného činu na život oběti a z hlediska přijetí odpovědnosti za daný čin. Obhájce obviněnému dobře vysvětlí, jaký přínos takové jednání může mít i pro stanovování druhu a výše trestu (viz např. možnost jeho nápravy a jednání pachatele po činu).
⟶ Využívá-li obhájce v rámci obhajoby omluvy obviněného poškozenému, vždy podporuje obviněného v tom, aby nešlo o čistě formální úkon, který může mít negativní dopad do prožívání situace na straně oběti. Obhájce má na paměti, že v dané věci postupuje tak, aby nepřispíval k možné sekundární viktimizaci oběti.
⟶ O možnostech restorativních programů v rámci věznice by měl advokát informovat rovněž klienta ve výkonu trestu odnětí svobody.
⟶ Všechny články trestního řízení mají vést pachatele k přijetí odpovědnosti za spáchání trestného činu. Motivace pachatele k přijetí odpovědnosti není v rozporu se zájmy klienta. Obhájce by měl obviněnému poskytnout vždy dostatek informací o významu a benefitech restorativního řešení věci.
Probační úředník
Potřeby současné praxe související s rolí probačního úředníka
Dostatečný prostor ke kvalitní účasti Probační a mediační služby v trestním řízení
⟶ Restorativní programy vyžadují určitý časový rámec pro jejich smysluplnou realizaci. Včasné zahájení spolupráce s Probační a mediační službou – tj. postoupení případu ze strany Policie ČR nebo státního zástupce – je proto jeden ze zásadních předpokladů pro kvalitní restorativní proces.
Dobrá informovanost orgánů činných v trestním řízení o restorativní justici a přesvědčení o její efektivitě
⟶ Zvyšování povědomí o možnostech a výhodách restorativní justice mezi odbornou veřejností a dalšími zainteresovanými stranami je klíčové pro získání podpory k jejímu širšímu uplatňování. Do pravidelné diskuze na místní úrovni patří téma praxe orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k restorativní justici a jejímu potenciálu či limitům. Je potřeba zabývat se možnostmi uplatňování restorativních programů u jakkoliv závažné trestné činnosti v jakékoliv fázi trestního řízení, dosazovat kontext restorativní justice do procesních nástrojů – typicky odklonů v trestním řízení a alternativních trestů, ale i mimo jejich rámec. Předávat příklady dobré praxe a zkušenosti v rámci české trestní justice a hledat vhodná řešení pro její efektivní uplatnění.
Návaznost spolupráce – efektivní předávání případu
⟶ Oběť i pachatel by v celém průběhu trestního řízení měli dostávat možnost věc restorativně řešit, měli by mít tuto variantu na výběr a být o ní adekvátní a srozumitelnou formou informováni.
Podpora a zdroje
⟶ Pro efektivní práci probačních úředníků je nezbytné vytváření vhodných pracovních podmínek, to znamená zajištění dostatečných finančních, personálních a časových zdrojů, i vytváření atmosféry vedoucí k porozumění a uznání významu práce probačního úředníka v kontextu restorativní justice pro životy jednotlivců, komunit i celé společnosti. Takové prostředí může ovlivnit především konkrétní směřování trestní politiky, stabilní podpora ze strany Ministerstva spravedlnosti a vedení Probační a mediační služby. Důležitou roli hraje také dobrá spolupráce s justičními partnery v rámci trestního řízení, stejně tak jako vytváření efektivně kooperující sítě spolupracujících organizací a budování partnerství na lokální úrovni, a v neposlední řadě i komunikace témat směrem k veřejnosti.
Kvalitní a dostupná psychohygiena
⟶ Zajištění supervizí, intervizí a možnosti sdílení restorativní praxe by mělo být pro odborníky, kteří přímo vstupují do životních příběhů svých klientů a hledají s nimi možnosti nápravy a reintegrace, samozřejmostí. Současně je velmi důležitá pravidelná reflexe probačního úředníka směrem k naplňování restorativních principů a hodnot v rámci realizace restorativního programu i běžných konzultací.
Uplatnění restorativní justice v (pracovním) životě probačního úředníka
⟶ Uplatňování restorativních principů uvnitř organizace v rámci řešení různých situací včetně konfliktů na pracovišti může být téma pro každou instituci působící v rámci trestního řízení i mimo ni, ale právě v rámci Probační a mediační služby, která na pilířích RJ stojí, je udržování jejích hodnot zásadní výzvou. Identifikování se s hodnotami RJ v osobní rovině souvisí se schopností mediátorů a facilitátorů autenticky reagovat při výkonu jejich práce.
Doporučení pro uplatnění v každodenní praxi probačního úředníka
Přístup ke klientovi je v souladu s principy RJ
⟶ Probační úředník v rámci své klientské práce přistupuje k obětem, pachatelům i dalším osobám, které jsou zasaženy trestnou činností, s respektem, důstojností, sleduje potřeby a možnosti klientů v čase, svou činnost směřuje k podpoře oběti v procesu vyrovnávání se s dopady TČ, zároveň motivuje pachatele v posilování empatie vůči oběti a procesu přijetí odpovědnosti za své jednání. Obecný cíl, který s ohledem na RJ sleduje, je náprava způsobené újmy a narušených vztahů na úrovni jednotlivců, jejich rodin, ale také sousedství i širší společnosti.
Klient má srozumitelné a dostatečné informace o možnostech restorativního řešení věci
⟶ Oběti i pachatelé získávají včas a srozumitelně informaci o programech restorativní justice, jejich průběhu, možných benefitech i dopadu na trestní řízení a rozhodování v něm. Probační úředník spoluvytváří takové prostředí, kde mají obě strany příležitost se svobodně rozhodnout, zda o řešení věci prostřednictvím restorativního programu mají zájem. Účast v restorativním programu vychází z dobrovolného a informovaného souhlasu obou stran.
⟶ Informování obětí a pachatelů o dostupných restorativních programech by mělo zahrnovat i možnosti mimo nabídku Probační a mediační služby s ohledem na různé služby a programy místních organizací a spolupráci s nimi, pokud by takové řešení mohlo být pro klienta užitečné a vhodné.
Spolupráce probačního úředníka s orgány činnými v trestním řízení je v rámci přípravného řízení maximálně efektivní
⟶ Probační úředník vždy může ze své pozice do určité míry ovlivňovat trestní řízení, míru uplatňování programů restorativní justice nebo sledování restorativních hodnot a principů v rámci trestního řízení. Svou participací na pravidelných setkáváních a diskuzích relevantních odborníků a zástupců orgánů činných v trestním řízení na místní úrovni pomáhá nalézat vhodná řešení a postupy především s ohledem na efektivní předávání informací jednotlivých aktérů (Policie ČR, Státní zastupitelství, Probační a mediační služba) k případům a postupování případů do restorativních programů tak, aby měli oběti i pachatelé možnost se aktivně podílet na vyřešení trestného činu a restorativní program byl obecně dostupnou službou.
⟶ V rámci realizace odklonů například může být na místní úrovni dohodnuto, že Policie ČR a Státní zastupitelství budou v případech, ve kterých se pachatel doznává a má zájem řešit následky trestného činu, podnikat takové kroky, aby strany měly možnost vstoupit do spolupráce s Probační a mediační službou co nejdříve a její výstupy byly přínosem pro rozhodování státního zástupce nebo soudu ve věci, což koresponduje i s častým požadavkem na rychlost a ekonomiku trestního řízení.
⟶ Zároveň mají být vytvářeny mechanismy pro možnost využití restorativních přístupů i v případech, které k odklonu směřovat nemohou (zločiny, opakovaná trestná činnost), s ohledem na význam linie narovnání vztahů a dalších benefitů RJ pro samotné aktéry.
Širší uplatnění mediací
⟶ Uvažování o restorativním programu by nemělo být limitováno ani závažností trestného činu, ani fází trestního řízení. Prostor pro rozšíření mediací v ČR se nabízí z obou těchto pohledů – Probační a mediační služba má zájem realizovat mediace častěji také u závažnější trestné činnosti a ve vykonávací fázi trestního řízení. K takové praxi směřují kroky nastíněné výše – probační úředník i vedení Probační a mediační služby by měli téma dále komunikovat směrem k orgánům činným v trestním řízení, protože ty přímo ovlivňují postupování jednotlivých případů k Probační a mediační službě.
Státní zástupce
Doporučení pro rozvoj restorativní justice z pozice státního zástupce
Jak může státní zástupce působit restorativně ve své každodenní praxi?
⟶ Státní zástupce jedná v souladu s restorativními hodnotami, pokud ke všem účastníkům trestního řízení přistupuje lidsky, s empatií a respektem.
⟶ Státní zástupce vhodným způsobem vytváří podmínky a informuje oběť i pachatele o možnosti využití restorativního programu.
⟶ Státní zástupce se aktivně zajímá o potřeby a názory oběti a přispívá k tomu, aby byla oběť v trestním řízení skutečně slyšena. K tomu státní zástupce využívá kladení restorativních otázek.
⟶ Individuálně dle případu státní zástupce vede pachatele k náhledu na dopady svého jednání a převzetí odpovědnosti.
Jak může státní zástupce přispět k tomu, aby věc byla řešena restorativním způsobem?
⟶ Státní zástupce informuje, příp. kontroluje, zda informace o možnosti participovat na restorativním programu byla v trestním řízení obětí a pachatelem již obdržena. Informování oběti i pachatele o restorativních programech by mělo proběhnout ideálně co nejdříve (proškolenou osobou) Policií ČR/státním zástupcem, by mělo být srozumitelné (deformalizované) a probíhat v rámci celého trestního řízení ze strany všech orgánů činných v trestním řízení.
⟶ Státní zástupce již v raných fázích řízení identifikuje případy vhodné pro restorativní program a v takových případech co nejdříve kontaktuje Probační a mediační službu či vhodnou neziskovou organizaci.
⟶ S ohledem na benefity prokázané mimo jiné i zahraniční praxí, státní zástupce podporuje mediaci/jiný restorativní program také v případech, kdy nelze uvažovat o odklonu/dohodě o vině a trestu.
Odklony, dohoda o vině a trestu a užití restorativní justice
⟶ V trestním řízení by měly být ve vhodných případech upřednostňovány odklony umožňující využití restorativních principů a podporující restorativní programy.
⟶ Státní zástupce by měl dbát na to, aby proces sjednávání dohody o narovnání mezi obviněným a poškozeným byl vždy veden v souladu s restorativními principy a vedl kromě náhrady způsobené újmy též k obnově narušených vztahů, pokud je to možné.
⟶ V případech, kde se využití restorativní justice jeví jako vhodné, by uplatnění institutu podmíněného zastavení trestního stíhání a podmíněného odložení návrhu na potrestání měl předcházet restorativní program završený restorativní dohodou. Při ukládání dalších povinností obviněnému v rámci uvedených institutů by měly být do rozhodnutí zapojovány restorativní principy kladoucí důraz na přijetí odpovědnosti, změny životní dráhy pachatele, náhradu způsobené újmy, další potřeby obětí a reflektovat výsledky restorativního programu, pokud proběhl.
⟶ Státní zástupce by měl při uzavírání dohody o vině a trestu dbát na zájmy poškozeného (před jednáním o dohodě je například možné telefonicky kontaktovat poškozeného a vysvětlit mu podstatu a smysl této dohody). Státní zástupce by měl podporovat a vytvářet příležitosti k tomu, aby v rámci sjednávání dohody o vině a trestu mohl proběhnout restorativní program i bylo podáno prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život. Dohoda o vině a trestu by měla reflektovat, zda došlo k restorativnímu programu. Byla-li uzavřena restorativní dohoda, měl by být v dohodě o vině a trestu zohledněn nejen způsob a výše náhrady škody a nemajetkové újmy, které byly sjednané mezi obětí a pachatelem, ale také další ujednání, která zavazují pachatele k jiným povinnostem než jen k náhradě újmy (jakožto přiměřená omezení a povinnosti dle § 175a písm. f) trestního řádu).
Uplatnění restorativních principů při navrhování trestu
⟶ Je třeba dbát na detailní individualizaci navrhovaného trestu. Při navrhování výše a druhu trestu by státní zástupce měl zohlednit snahu obviněného o restorativní řešení věci, tedy především o přijetí odpovědnosti za svůj čin, náhradu způsobené újmy a nápravu vztahů narušených trestným činem. Státní zástupce by měl usilovat o individualizaci trestu u všech typů trestných činů (včetně zločinů) a v rámci toho zohledňovat též potřeby obětí.
⟶ Při navrhování trestu by státní zástupce měl zohlednit obsah dohody sjednané mezi obětí a pachatelem v rámci restorativního programu. Státní zástupce by měl přihlédnout k tomu, že se strany účastnily restorativního programu, jakož i k okolnostem tohoto procesu, i v případě, že nedošlo ke sjednání restorativní dohody.
⟶ Závěrem zdůrazňujeme, že uplatnění restorativních přístupů neznamená nepotrestání pachatele či neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Vhodná individualizace trestu s využitím restorativní perspektivy zaměřuje svou pozornost na příčiny závadného chování pachatele a přijetí jeho odpovědnosti, což je možné pak též adekvátně zohlednit a pracovat s nimi např. při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
Soudce
Doporučení soudcům pro širší uplatnění restorativní justice v jejich praxi
Jak může soudce používat restorativní principy ve své každodenní praxi?
⟶ Soudce by měl ke všem účastníkům řízení přistupovat lidsky, s empatií a respektem.
⟶ Soudce má dbát na to, aby všichni účastníci trestního řízení měli v rámci svých procesních možností dostatečný prostor vyjádřit svůj názor a sdělit soudu své potřeby.
⟶ Ústní i písemné odůvodnění rozhodnutí by měl soudce formulovat tak, aby bylo srozumitelné a pochopitelné pro účastníky řízení.
Ve vztahu k oběti
Jak může soudce uplatňovat restorativní principy ve vztahu k oběti?
⟶ Soudce dbá na to, aby bylo s oběťmi a dalšími osobami dotčenými trestnou činností zacházeno v souladu s restorativními hodnotami, tedy aby v průběhu trestního řízení byli náležitě slyšeni a náleželo jim vždy důstojné postavení. V rámci trestního řízení by měl být oběti poskytnut dostatečný prostor na to, aby se mohla vyjádřit k dopadům trestného činu a objasnit, jaké jsou její potřeby ve vztahu k řešení následků trestného činu.
⟶ Soudce by měl mít před hlavním líčením dostatečné informace o oběti trestného činu. Tyto informace může získat např. od Probační a mediační služby v rámci tzv. zprávy před rozhodnutím, při přípravě hlavního líčení, komunikací se zmocněncem či důvěrníkem, lze učinit též neformálním telefonátem poškozenému. V průběhu hlavního líčení by měl soud aktivně zjišťovat potřeby oběti a ptát se, zda má zájem o účast na restorativním programu.
⟶ Soudce by měl ve vhodných případech motivovat poškozeného, aby se účastnil celého řízení před soudem, včetně vynesení (a stručného odůvodnění) rozsudku. Tyto informace pro poškozené mohou být velmi důležité k podpoře pocitu spravedlnosti či dobrého uzavření celé situace.
⟶ Soudce by měl dbát na to, aby prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její dosavadní život bylo pro oběť skutečně efektivním nástrojem. Soudce dbá dále na to, aby v soudní síni bylo důstojné a bezpečné prostředí pro ústní přednes prohlášení. V odůvodněných případech soudce dopředu zajistí, aby byla oběť na možnost ústního přednesu předem připravena (lze i v rámci přípravy hlavního líčení telefonickým dotazem nebo komunikací se zmocněncem či důvěrníkem).
⟶ Soudce by měl zvážit možnost dát poškozenému v rámci hlavního líčení prostor sdělit pachateli, jaký vliv na něj jeho jednání mělo. Může tak učinit v úvodu hlavního líčení po výzvě poškozenému k připojení se s nárokem na náhradu újmy, v rámci výslechu poškozeného v postavení svědka nebo na závěr hlavního líčení, po přednesu závěrečné řeči.
Soudce může položit v rámci výslechu poškozenému následující restorativní otázky:
⟶ Jak vás jednání obviněného zasáhlo/jaký vliv na vás mělo?
⟶ Jak jste se při tom cítil?
⟶ Jak se změnil váš život po této události, jaké konkrétní dopady na život váš či vašich blízkých trestný čin měl?
⟶ Ovlivňuje tento zážitek nějak váš běžný každodenní život?
⟶ Co byste teď hlavně potřeboval?
⟶ Od orgánů činných v trestním řízení? Od obviněného?
⟶ Co očekáváte od trestního řízení?
⟶ Co byste potřeboval, aby se v rámci trestního řízení stalo?
⟶ Jak se obviněný choval po činu? Omluvil se? Chtěl byste, aby se omluvil?
⟶ Jak na vás omluva obviněného působila? Přijímáte ji?
⟶ Mluvili jste od té doby spolu? Co říkal v souvislosti s následky události?
⟶ Jak jste vy reagoval?
⟶ Potřeboval byste něco obviněnému osobně říct?
⟶ Nahradil vám obviněný škodu? Chtěl byste nějakou náhradu?
⟶ Byl jste seznámen s činností Probační a mediační služby?
⟶ Komunikoval jste s probačním úředníkem? Co vám to přineslo?
⟶ Jakou další podporu/službu byste potřeboval?
Ve vztahu k pachateli
Jak může soud uplatňovat restorativní principy ve vztahu k pachateli?
⟶ Soudce by měl vést, podporovat a motivovat ve všech svých krocích pachatele k reálnému náhledu na spáchaný trestný čin a jeho dopady.
⟶ Soudce by v rámci svých procesních možností měl vést pachatele k tomu, aby reflektoval obsah prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její dosavadní život. Tyto skutečnosti a doporučení by měl vždy dobře rozvést v odůvodnění rozsudku ve věci samé, příp. při jeho vyhlašování.
⟶ Pokud je to vhodné, měl by soudce dát při přezkoumání obžaloby předsedou senátu/při předběžném projednání obžaloby prostor pro zjištění vhodnosti realizace restorativního programu a pro kladení vhodných restorativních otázek. To platí i pro hlavní líčení, např. při prohlášení viny či samotném výslechu účastníků. Klást restorativní otázky pachateli lze například v níže uvedeném znění.
Soudce může položit pachateli následující otázky (pokud se pachatel k trestné činnosti doznal, prohlásil vinu, projevil vůli uzavřít dohodu o vině a trestu):
⟶ Co vás vedlo k takovému jednání?
⟶ Jak se teď zpětně na své jednání díváte?
⟶ Kdo všechno byl vaším jednáním zasažen (zraněn)?
⟶ Jaké konkrétní dopady mělo vaše jednání na život poškozeného/oběti?
⟶ Co o těchto následcích víte?
⟶ Jak si myslíte, že se poškozený cítil? Jak vaše jednání vnímal?
⟶ Kontaktoval jste poškozeného/oběť s návrhem na náhradu škody, s projevem lítosti/omluvou či s obdobným záměrem napravit vzniklou situaci?
⟶ Z výpovědi (protokolu) poškozeného (oběti) jste slyšel, co by potřeboval.
⟶ Napadá vás, čím byste mohl přispět k naplnění těchto potřeb?
⟶ Přemýšlel jste nad tím, jak konkrétně byste mohl napravit to, co jste svým jednáním poškozenému/oběti způsobil?
⟶ Jak vnímáte svoji odpovědnost za své jednání?
⟶ Je něco, co byste při vhodné příležitosti poškozenému/oběti rád sdělil?
⟶ Co vám celé toto trestní řízení přineslo za zkušenost, jaké zjištění si odnášíte do budoucna?
⟶ Když se dostanete do podobné situace, jak se nyní zachováte?
⟶ Jaké konkrétní kroky jste učinil proto/jak jste změnil svůj život, aby se už podobná situace neopakovala?
⟶ Jaké máte plány do dalšího života?
⟶ Vrátíte se do školy? Kde budete pracovat?
⟶ Jak vyřešíte problém s bydlením, zadlužením?
⟶ Co budete dělat s vaším vztahem k… alkoholu, drogám, výherním automatům…?
Jak podpořit restorativní principy při rozhodování o odklonech/dohodě o vině a trestu
Upřednostněním odklonů umožňujících využití restorativních principů a podporující restorativní programy
⟶ Pokud soudce sám rozhoduje o odklonu, dbá na to, aby upřednostnil odklony umožňující využití restorativních principů a podporující restorativní programy. Žádný z odklonů zavedených trestním řádem není sám o sobě restorativní. Soudce vždy dbá na to, aby podpořil před rozhodnutím o příslušném odklonu realizaci restorativního programu a aby ve svém postupu a rozhodnutí podporoval přijetí odpovědnosti pachatelem nejen na formální, ale též vnitřní úrovni. Současně soudce dbá na to, aby rozhodnutí o odklonu v maximální možné míře pracovalo s institutem přiměřených povinností a omezení, která aktivují změnu chování pachatele, jež ho k trestné činnosti vedlo a současně reflektují potřeby obětí. Rozhodnutí by vždy v sobě mělo obsahovat povinnost k náhradě škody a způsobené újmy v nejširším možném rozsahu a splnění podmínek daného odklonu (např. při podmíněném zastavení trestního stíhání) by na něj mělo být navázáno.
Při úvahách o vydání trestního příkazu vždy zvažovat také zájmy poškozeného
⟶ Při úvahách o vydání trestního příkazu dle § 314e a násl. TŘ by měl soudce vždy zvažovat také zájmy poškozeného (rozhodnout o náhradě újmy, uložit přiměřené povinnosti nebo omezení vedoucí k napravení následků trestného činu, doručit trestní příkaz poškozenému, i když neobsahuje adhezní výrok). Je třeba vždy zvažovat, zda okolnosti případu (zájem či potřeby poškozeného, potřeba výchovného působení na pachatele apod.) nevyžadují nařízení hlavního líčení (a tedy nevydání trestního příkazu). V odůvodněných případech by soud měl zvážit osobní doručení trestního příkazu obviněnému (případně také poškozenému), které umožní osobní komunikaci a působení soudce na pachatele, včetně vysvětlení významu uloženého trestu, přiměřených omezení či povinností, případně zdůraznění následků opakování jednání.
Před schválením narovnání ověřovat, zda bylo sjednáno v souladu s restorativními principy
⟶ Soudce by měl před schválením narovnání ověřovat, zda bylo narovnání sjednáno v souladu s restorativními principy (mj. zda vedlo nejen k formálnímu nahrazení majetkové škody, ale též k nápravě a náhradě další újmy nemajetkového charakteru a zda došlo též nápravě vztahů narušených trestným činem). Pokud tomu tak není, lze schválení narovnání odložit a poskytnout stranám čas k dalšímu dialogu s poučením, že skutečné „přijetí odpovědnosti pachatelem“ je jedním z „materiálních“ předpokladů pro vhodnost užití institutu narovnání.
Při schválení dohody o vině a trestu by soud měl vždy ověřovat, zda dohoda reflektuje výsledek předchozího restorativního programu
⟶ Při schválení dohody o vině a trestu by soud měl vždy ověřovat, zda dohoda reflektuje výsledek předchozího restorativního programu, pokud byl takový realizován. I v případech, kdy restorativní program realizován nebyl, dbá soudce na to, aby dohoda zohledňovala potřeby a nároky oběti a zda byl oběti umožněn dostatečný prostor pro vyjádření k navrhované dohodě a k realizaci svých oprávněných nároků či potřeb.
Jak ukládat trest restorativně
Zohlednit snahu pachatele o restorativní řešení věci
⟶ Při úvahách o trestu by soudce měl zohlednit snahu pachatele o restorativní řešení věci, tedy především o přijetí odpovědnosti za svůj čin, náhradu způsobené újmy a nápravu vztahů narušených trestným činem. Soudce by měl vždy v maximální míře usilovat o individualizaci trestu u všech typů trestné činnosti (včetně zločinů), která podporuje též změnu životních strategií pachatele, které ho vedly ke spáchání trestného činu. Trest by měl být individualizován také podle potřeb oběti trestného činu.
⟶ Účast na restorativním programu, jakož i jiné snahy obviněného o restorativní řešení věci by měl soudce zohlednit rovněž při rozhodování o:
– podmíněném odložení trestu odnětí svobody (§ 81 a násl. TZ)
– zohlednění polehčujících okolností (§ 41 TZ)
– upuštění od potrestání (§ 46 TZ)
– podmíněném upuštění od potrestání s dohledem (§ 48 TZ)
– podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (§ 88 TZ)
– mimořádném snížení trestu odnětí svobody (§ 58 TZ)
– přijetí prohlášení viny (§ 206c TŘ)
– schválení dohody o vině a trestu (§ 314r TŘ a § 206b TŘ)
Reflexe činu ze strany pachatele jako jedno z kritérií pro uložení druhu a výměry trestu
⟶ Reflexe činu ze strany pachatele by měla být pro soudce jedním z kritérií pro uložení druhu a výměry trestu; za tímto účelem může soudce využít sérii restorativních otázek, které pachateli v rámci příslušných procesních fází poslouží za účelem poznání, do jaké míry se pachatel skutečně zamýšlí nad spáchaným činem a reflektuje dopady na život oběti.
Zohlednit obsah dohody sjednané mezi obětí a pachatelem v rámci restorativního programu
⟶ Při rozhodování o druhu a výměře trestu by soud měl zohlednit obsah dohody sjednané mezi obětí a pachatelem v rámci restorativního programu, byl-li takový realizován. Soudce by měl ve svých úvahách přihlédnout k tomu, že se strany zúčastnily restorativního programu, jakož i k okolnostem a průběhu tohoto programu i v případě, že nedošlo ke sjednání restorativní dohody. Za tímto účelem by měl být soud informován o okolnostech a výsledcích restorativního programu (za zachování zásady důvěrnosti a povinnosti mlčenlivosti účastníků programu).
Uložení takových přiměřených povinností a omezení, které povedou k naplnění/saturaci potřeb oběti
⟶ Při úvahách o trestu by soudce měl ve vyšší míře zvažovat uložení takových přiměřených povinností a omezení, které povedou k naplnění/saturaci potřeb oběti trestného činu, nahrazení způsobené újmy a nápravě vztahů narušených trestným činem. Zejména u podmíněného odložení trestu odnětí svobody, podmíněného upuštění od potrestání (s dohledem) a podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (s dohledem) by soud měl vždy zvážit uložení přiměřených povinností a omezení a minimalizovat ukládání tzv. „prostých podmínek“. Současně soudce vždy zvažuje, jak institut přiměřených povinností a omezení využít k podpoře pachatelova chování a řešení příčin, které ho k trestné činnosti dovedly (účast na programech pracujících se zvládáním agrese, zneužíváním návykových látek atd.).
Vždy důsledně zvažovat možnosti uložení alternativního trestu
⟶ Při ukládání trestu by soud měl vždy důsledně zvažovat možnosti uložení alternativního trestu, provázeného uložením přiměřené povinnosti či omezení a povinností k náhradě škody, oproti uložení trestu odnětí svobody. Také při ukládání alternativního trestu by měl soud zohlednit restorativní hlediska týkající se individualizace trestu a vzít v úvahu, zda byla věc řešena v rámci restorativního programu a jeho výsledky při ukládání trestu zohlednit. Při zvažování uložení takového trestu by soud měl požádat probačního úředníka o vypracování zprávy o poměrech obviněného a podmínkách uložení a výkonu zvažovaného (případně jiného alternativního) trestu a k takové zprávě (resp. zprávě vyžádané státním zástupcem) při svých úvahách přihlížet.
Jak podpořit realizaci restorativních programů v konkrétních věcech
Podporovat a informovat obviněného i poškozeného o možnosti realizace restorativního programu
⟶ Soudce by měl podporovat a informovat obviněného i poškozeného o možnosti realizace restorativního programu. S tím souvisí i ověření skutečnosti soudcem, zda obviněný a poškozený o této možnosti byli již v předcházející fázi řízení vhodně informováni. V případě, že obviněný a poškozený v předešlé fázi trestního řízení účasti na restorativním programu nevyužili, ověřuje soudce, zda se jejich postoje a potřeby v průběhu řízení nezměnily. Tyto informace a skutečnosti soudce ověřuje bez ohledu na závažnost trestného činu. Účast na restorativním programu by vždy měla být odvislá od informovaného rozhodnutí obviněného a poškozeného, a to bez ohledu na závažnost daného trestného činu. Restorativní programy mohou být realizovány v případech jakékoliv typové závažnosti trestné činnosti.
Pracovník vězeňské služby
Minimální restorativní balíček pro českou věznici
Zaměstnanci VS ČR absolvují základní vzdělávání k RJ
⟶ Každý zaměstnanec věznice by měl absolvovat alespoň základní vzdělávání k restorativní justici, které zahrnuje základy restorativní justice, její principy, techniky a přínosy. Vzdělávací modul k RJ by měl být dostupný novým i stávajícím zaměstnancům a umožňovat flexibilní studium. V současné době je RJ obsahem vzdělávání v rámci Akademie Vězeňské služby.
Vedení věznice podporuje rozvoj RJ
⟶ Vedení každé věznice by mělo podporovat restorativní přístupy a být zapojeno do jejich propagace a realizace, zabývat se dostupností prostředků i personálních kapacit.
Odsouzení mají o možnostech restorativní justice základní informace
⟶ Poskytnutí základních informačních materiálů a brožur o restorativní justici a jejích programech pro odsouzené jim dává přehled o možnostech, které tento přístup nabízí – o možnostech nápravy ve vztahu k sobě, vlastní rodině, obětem či společnosti.
Témata RJ jsou zapojována do rozhovorů s odsouzenými
⟶ Odborní zaměstnanci věznice (tedy sociální pracovníci, vychovatelé, psychologové, vychovatelé-terapeuti a speciální pedagogové), stejně jako kaplani, mohou témata restorativní justice různými způsoby zapojovat do svých rozhovorů s odsouzenými. Pokládání restorativních otázek je možné i mimo rámec konkrétních restorativních programů a nevyžaduje žádné speciální podmínky. Jako inspirace může sloužit materiál VIT pro individuální rozhovory.
Dostupné restorativní programy jsou maximálně a smysluplně využívány
⟶ Dostupné programy restorativní justice (v této chvíli především Building Bridges, Vnímám i Tebe, pilotní ReSet) by měly být využívány s pečlivou přípravou a promyšlenou návazností, vždy na základě dobrovolného souhlasu účastníků. Výběr odsouzených do restorativních programů probíhá na doporučení jednotlivých zaměstnanců věznice. Do vybraných částí programu mohou být přizváni zástupci vedení věznice nebo další zaměstnanci věznice.
Rozvíjejí se programy a nástroje umožňující nápravu škody a způsobené újmy
⟶ Ve chvíli, kdy jsou pachatelé zapojeni do restorativního procesu a směřují své kroky k nápravě způsobené újmy, mají možnost konkrétních kroků ve vztahu k rodině, obětem či společnosti (dle individuálních možností vzhledem k osobě pachatele i povaze případu).
Rozvíjí se spolupráce s externími odborníky a organizacemi
⟶ Navázání nových a rozvoj stávajících partnerství s neziskovými organizacemi a odborníky v oblasti restorativní justice může zajistit poskytnutí podpory a poradenství pro rozvoj restorativní justice ve vězeňství, včetně zajištění vedení workshopů nebo seminářů a realizace konkrétních restorativních programů.
Mediace mezi obětí a pachatelem jsou ve vězení dostupnější
⟶ Ve věznicích jsou vytvářeny podmínky pro možnost setkání odsouzených pachatelů a obětí – v případech, kde je to vhodné a obě strany souhlasí. Mediace mohou být realizovány Probační a mediační službou v rámci přípravy pachatele na podmíněné propuštění, kde zajišťuje citlivé oslovení oběti nebo pozůstalých probační úředník a PMS pak případné setkání také facilituje. Dále různé formy restorativního setkání mohou zajistit také další externí organizace (aktuálně například v rámci pilotního programu ReSet). Vždy je potřeba velké opatrnosti v práci s obětí trestného činu v rámci celého restorativního procesu. Zejména citlivé oslovování obětí proto musí být pečlivě ošetřené ještě před zahájením jakékoliv iniciativy.
Pracovník nevládní organizace, další pomáhající profese
Doporučení pro rozvoj restorativní justice v rámci pomáhajících profesí
Aplikace restorativních principů
⟶ Restorativní hodnoty a principy, tedy například respekt k individuálním potřebám a možnostem člověka, orientace na obnovu nebo nápravu vztahů narušených konfliktem nebo trestnou činností, vyhýbání se dominanci či vytváření prostředí pro vzájemné porozumění může odborník působící v rámci NNO zavádět do jakékoliv roviny svého profesního, ale i osobního života. Zkoumání vlastních postojů k těmto hodnotám je důležité pro jejich další aplikování.
Zapojení témat restorativní justice do rozhovorů s klientem
⟶ Restorativní otázky a témata mohou být přirozenou součástí klientských rozhovorů pracovníků, kteří se profesně setkávají s oběťmi i pachateli trestných činů. Důležité je jejich vhodné načasování a zasazení do adekvátního kontextu, který utváří mimo jiné také důkladné mapování potřeb, očekávání a možností daného klienta v čase. V rozhovorech sledujeme, jaké potřebuje oběť informace, jakou formu pomoci a podpory krátce po činu a/nebo později, jestli potřebuje klást pachateli otázky k okolnostem TČ. U pachatelů mohou témata rozhovoru obsahovat vedení k empatii, k uvědomění si, že za trestným činem je konkrétní člověk – oběť, ptáme se, zda si uvědomuje konkrétní následky svého jednání, zda přijímá za ně odpovědnost a jak konkrétně je může napravit vzhledem k potřebám oběti i společnosti. Tyto rozhovory mohou nakonec vést klienta a pracovníka k samotnému rozhodování ohledně účasti na konkrétním restorativním programu, která by měla probíhat vždy za předpokladu, že je klient i pracovník o restorativní justici a jejich nesporných přínosech dobře informován.
Podpoření pachatele v nápravě způsobené újmy
⟶ Pro osoby, které spáchaly trestný čin, může být otázka odškodnění a nápravy způsobené újmy velmi důležitá. Ne vždy je však vhodné nebo možné takovou iniciativu směřovat přímo k oběti daného trestného činu. Je proto možné vést klienty k jakýmkoliv dobrovolným a dobročinným aktivitám, které jim pomáhají nacházet jiný rozměr života, pomáhají regulovat emoce a alespoň nepřímo umožňují určitou práci s pocity viny.
Sdílení zkušeností s RJ s dalšími profesionály
⟶ Pracovníci nevládních organizací, které zapojují RJ do své praxe, vytváří příležitosti pro intervizní a supervizní práci, společné kazuistické semináře a další možnosti umožňující sdílení zkušeností s rozvojem restorativní justice v jejich působnosti.
Podpora síťování a partnerství v lokalitě
⟶ Zapojení pracovníka nevládních organizací do různých multidisciplinárních skupin spojujících zástupce lokálních organizací a služeb (včetně krajské úrovně) zajišťuje jeho dobrou informovanost o místní situaci, přináší možnosti komunikovat témata k restorativní justici jak v rámci sdílení zkušeností vlastní klientské práce, tak v rámci vyplývajících potřeb pro obsah a návaznost služeb daného regionu. Vznikající partnerství a sítě spolupráce vytváří příležitosti také pro nové restorativní programy a jejich dobrou návaznost na různé fáze trestního řízení včetně výkonu trestu odnětí svobody.