Dr. Ian D Marder a Dr. Petra Masopust Šachová
V posledním měsíci roku 2021 se v Benátkách sešli ministři spravedlnosti členských zemí Rady Evropy, kteří z iniciativy italského předsednictví diskutovali o roli restorativní justice v trestních věcech a přijali Benátskou deklaraci. Evropské fórum pro restorativní justici mělo na této akci oficiální zastoupení. V tomto článku Dr. Ian Marder a dr. Petra Masopust Šachová shrnují vývoj v této oblasti.
Benátská deklarace – co se odehrálo?
Poté, co italská vláda oznámila rozsáhlé reformy začleňující restorativní justici do systému trestní justice, rozhodla se zaměřit se na toto téma v rámci svého předsednictví ve Výboru ministrů Rady Evropy. V prosinci 2021 vyvrcholilo toto úsilí tím, že 40 ministerských delegací jednomyslně přijalo Benátskou deklaraci o roli restorativní justice v trestních věcech. Tato deklarace opětovně zdůrazňuje některé klíčové prvky Doporučení Rady Evropy CM/Rec(2018)8 týkajícího se restorativní justice v trestních věcech, přičemž nás zároveň posunuje kupředu v některých malých, ale důležitých momentech. Ty zahrnují ustanovení o rozvoji služeb restorativní justice, kulturní změně a vyšším vzdělávání, jakož i požadavky na Radu Evropy učinit kroky na podporu národních vlád.
V prosinci 2021 vyvrcholilo toto úsilí tím, že 40 ministerských delegací jednomyslně přijalo Benátskou deklaraci o roli restorativní justice v trestních věcech. Tato deklarace opětovně zdůrazňuje některé klíčové prvky Doporučení Rady Evropy.
Deklarace vznikla v průběhu dvou zasedání. Nejprve na přípravném setkání v Como v říjnu 2021 diskutovali vyšší státní úředníci z evropských ministerstev spravedlnosti o tom, jak přizpůsobit restorativní justici pro dětské pachatele a oběti, o tom, jakou roli hraje restorativní justice v podpoře desistance, odčinění újmy, reintegrace pachatele a uzdravení oběti, a také o důležitosti vzdělávání pro implementaci Doporučení z roku 2018.
O dva měsíce později se v Benátkách odehrála konference ministrů spravedlnosti. Ta byla zahájena proslovy vysoce postavených zástupců, včetně italského ministra spravedlnosti, generálního sekretáře Rady Evropy a prezidenta parlamentního shromáždění. Tito vyjádřili silnou podporu restorativní justici, jejich projevy vypovídaly o shodném přesvědčení o jejích prokazatelných přínosech a jejím budoucím rozvoji. Generální sekretář například poznamenal, že „pokrok [při implementaci Doporučení] byl dosud nerovnoměrný“ a vybídl k tomu, aby se „členské státy zamyslely nad tím, zda mohou dělat více pro to, aby implementovaly jeho ustanovení“. To připravilo půdu ministrům pro další kroky kupředu.
Jaká byla průvodní myšlenka?
V debatách mezi proponenty restorativní justice se v průběhu roku 2021 objevily obavy, že by Deklarace mohla zastavit, či dokonce rozmělnit evropské závazky vůči restorativní justici s ohledem na vysoce detailní úpravu Doporučení, na něž měla navazovat. Deklarace nakonec nicméně úspěšně zopakovala základní prvky Doporučení – její úvodní paragrafy potvrzují, že ministři „plně podporují“ Doporučení, a dále definují a nastiňují základní přínosy restorativní justice v souladu s principy a ustanoveními Doporučení.
Jazyk Deklarace navíc v několika oblastech dále posunuje ducha a věcný obsah Doporučení. Pro rozvoj služeb restorativní justice je důležité, že odstavec 15 požaduje, aby vlády „stimulovaly […] širokou implementaci restorativní justice, jejích principů a metod“, a to jak vedle trestního řízení, tak jako jeho alternativu. Deklarace navazuje na Doporučení (Pravidlo 18) v tom, že uznává univerzální aplikaci restorativní justice pro všechny typy trestných činů, přičemž dokonce poukazuje na „možný pozitivní vliv postupů restorativní justice proti radikalizaci jednotlivců“. To je velmi významné s ohledem na politickou citlivost radikalizace, jakož i na to, že mnozí by patrně předpokládali, že je restorativní justice v tomto kontextu nevhodná (viz také Biffi, 2021). Těmito obecnými i specifickými poznámkami Výbor ministrů uznává, že žádný druh trestné činnosti není pro restorativní justici za hranicí jejího možného uplatnění.
Deklarace navazuje na Doporučení (Pravidlo 18) v tom, že uznává univerzální aplikaci restorativní justice pro všechny typy trestných činů, přičemž dokonce poukazuje na „možný pozitivní vliv postupů restorativní justice proti radikalizaci jednotlivců“. To je velmi významné s ohledem na politickou citlivost radikalizace, jakož i na to, že mnozí by patrně předpokládali, že je restorativní justice v tomto kontextu nevhodná (viz také Biffi, 2021).
Jak Deklarace dále pokračuje, členské státy by měly „vytvořit národní akční plány či politiky“ pro implementaci Doporučení z roku 2018 skrze „celonárodní meziagenturní spolupráci a adekvátní národní legislativu a financování, a to s ohledem na myšlenku, že cílem národních orgánů by mělo být zajištění práva všech dotčených osob, pokud svobodně souhlasí, na přístup k vhodným službám restorativní justice“. Hlavní chybou Doporučení bylo to, že opomenula zakotvit právo na přístup k restorativní justici do svého textu – ačkoliv její komentář (str. 7) uvádí, že „oběti a pachatelé by ideálně měli mít právo na přístup k restorativní justici“. Deklarace používá podobně nezávazný jazyk, ale optimističtější z nás mohou doufat, že její slova dodávají legitimitu hlasům, jež volají po tomto právu. Skutečnost, že by toto právo bylo pro „všechny dotčené osoby, pokud svobodně souhlasí,“ je rovněž důležitá z hlediska zachování rovnováhy, kterou toto implikuje, a to vzhledem k návrhům, že by právo na přístup k restorativní justici měly mít pouze oběti.
Nadto Deklarace dále slaďuje evropský rámec s teoriemi a principy restorativní justice. Například odstavec 9 stanoví, že „restorativní justice může představovat důležitý nástroj pro řešení konfliktů vznikajících z trestných činů, pro podporu sociální koheze vyřešením těchto konfliktů a pro nahlížení na společenský konflikt jinak, než jako na důvod dalšího dělení společnosti“. Toto tvrzení uznává vztah mezi trestným činem a konfliktem, tak jak jej prosazoval Nils Christie.
Odstavec 10 popisuje restorativní justici jako „širší kulturní rámec, který by měl pronikat systémem trestní justice na základě dobrovolné účasti oběti a pachatele, stejně jako dalších dotčených stran a širší komunity při řešení a nápravě újmy způsobené trestným činem“. Toto navazuje na komentář Doporučení (str. 2), který vyzýval k „širšímu posunu v trestní justici napříč Evropou směrem k restorativnější kultuře a přístupu“. Podobně Doporučení požaduje, aby všichni profesionálové prošli takovým vzděláváním, aby „chápali [restorativní] principy a byli je schopni aplikovat ve své každodenní praxi“ (Pravidlo 57). Nastiňuje také, že by orgány trestní justice měly aplikovat restorativní principy napříč svou pracovní činností (Pravidlo 59), používat restorativní procesy k řešení konfliktů mimo rámec trestního řízení (Pravidlo 60) a proaktivně budovat a udržovat vztahy (Pravidlo 61). Čím víc je na tyto myšlenky odkazováno v mezinárodním prostředí, tím víc bude v očích domácích subjektů normalizováno volání pro jejich implementaci.
Deklarace také stanoví, že by restorativní justice měla být vyučována v rámci vyššího vzdělávání, čímž „zve Radu Evropy k tomu, aby podporovala členské státy a asistovala jim v úvahách o tom, jak zahrnout principy, metody, praktiky a pojistky restorativní justice do studijních plánů univerzit a dalších terciárních úrovní vzdělávacích programů pro právní profese“. To navazuje na komentář k Pravidlu 57: „univerzitní kurzy týkající se kriminologie nebo výkonu trestní justice by měly zahrnout restorativní justici do svých osnov“. Nejen, že musejí právníci a soudci plně rozumět restorativní justici, aby mohli umožnit a podpořit její použití (Marder a Wexler, 2021), ale jejich vzdělávání by také mohlo restorativními praktikami vést studenty k zamyšlení nad cíli jejich práce a k vytvoření explicitní „filozofie právní praxe“ (Vedananda, 2020). Akademikové, kteří si přejí, aby byla restorativní justice začleněna do jejich studijních plánů, by si měli být těchto ustanovení vědomi – a měli by se připojit k nové Síti pro výuku restorativní justice (Restorative Justice Pedagogy Network), která organizuje pravidelné workshopy o výuce restorativní justice na univerzitách.
Deklarace také stanoví, že by restorativní justice měla být vyučována v rámci vyššího vzdělávání, čímž „zve Radu Evropy k tomu, aby podporovala členské státy a asistovala jim v úvahách o tom, jak zahrnout principy, metody, praktiky a pojistky restorativní justice do studijních plánů univerzit a dalších terciárních úrovní vzdělávacích programů pro právní profese“.
Konečně Deklarace žádá, aby Rada Evropy prokázala svou vedoucí roli a učinila kroky k podpoře členských států v implementaci restorativní justice. Odstavec 14 uvádí, že Rada Evropy „má unikátní pozici pro to, aby zaujala čelní postavení v další práci v této oblasti […] tím, že bude formulovat standardy, monitorovat a vést aktivity pro kooperaci a zvyšování povědomí zaměřené na dosažení větší shody a harmonizace mezi členskými státy Rady Evropy“. Odstavec 16 zmiňuje konkrétní aktivity, které by mohla Rada Evropy vést, jmenovitě studovat evropské zákony a modely praxe, předávat znalosti a dobrou praxi, vypracovat sadu vyšších principů restorativní justice a hodnotit implementaci Doporučení z roku 2018. Zajištění zdrojů pro to, aby Rada Evropy mohla zahájit tyto aktivity, by bylo fantastickou příležitostí pro mezievropskou spolupráci na rozvoji politik a služeb.
Co by se mělo stát dál?
Deklarace přichází ve stejnou chvíli, kdy se rapidně rozvíjí mezinárodní rámec restorativní justice, v mnoha jurisdikcích (mimo jiné včetně Irska, Estonska, České republiky a Itálie) se zrychluje její právní i politický vývoj, zavádějí se či rozšiřují restorativní služby a restorativní praktiky se používají ke změně institucionální kultury. V roce 2020 jeden z nás analyzoval změny v mezinárodním prostředí mezi lety 2018 a 2020 (Marder, 2020). Od té doby došlo ke změnám na poli Rady Evropy, Evropské unie a Spojených národů. Ty zahrnují:
- Doporučení Rady Evropy CM/Rec(2021)6 vztahující se na posouzení, řízení a reintegraci osob obviněných či odsouzených pro sexuální trestnou činnost stanoví: „Tam, kde je účast na restorativních intervencích dostupná a vhodná, by tato měla být facilitována poskytováním informací o jejich povaze, relevanci a dostupnosti“ (Pravidlo 33).
- Nadcházející revize Doporučení CM/Rec(2006)8 o pomoci obětem trestných činů bude patrně zahrnovat rozsáhlé dodatky o restorativních službách.
- V rámci Evropské unie Evropská komise nedávno ukončila konzultace o evaluaci Nařízení o právech obětí, k nimž přispělo Evropské fórum pro restorativní justici (2021).
- Evropská strategie justičního vzdělávání (2021-24) uvádí, že soudci by měli být „vzděláváni k tomu, aby lépe podporovali a komunikovali s oběťmi“ (str. 3).
- V rámci Organizace spojených národů volá Kjótská deklarace (2021) po tom, aby byly rozvíjeny „procesy restorativní justice v příslušných fázích trestního řízení s cílem pomáhat při zotavení obětí a reintegraci pachatelů“ (Článek 42).
- Organizace spojených národů rovněž publikovala společný postoj k otázce věznění (2021:9), jenž uvádí, že „zaměření trestní justice by se mělo posunout od ukládání trestu a izolace k dlouhodobým strategiím prevence trestné činnosti, rehabilitace, restorativní justice a sociální reintegrace, s důrazem na ty nejzranitelnější osoby“.
Evropa má bezprostřední příležitost, jak ovlivnit další pokrok [v oblasti restorativní justice], pokud bude přijato rozhodnutí o revizi Nařízení EU o právech obětí. Možná se na této úrovni rovněž otevře příležitost vytvořit závazný právní nástroj o restorativní justici. Nicméně, evropský právní rámec je už nyní jasný: ti, kdo jsou zodpovědní za vnitrostátní trestní právo, trestní politiku a praxi by měli jednat tak, aby se restorativní justice stala součástí hlavního proudu v rámci systému trestní justice. Jak Deklarace uvádí, Rada Evropy má dobrou pozici pro to, aby propojovala zúčastněné strany a poskytovala zdroje pro podporu jejich práce, avšak hlavní část této práce se musí odehrát na vnitrostátní úrovni, skrze inkluzivní politický proces vedený vládou ve spolupráci s justičními orgány, praktiky v oblasti restorativní justice a občanskou společností.
Jak se společnosti začnou znovu otevírat po COVID-19, bude se mnoho hnutí a skupin snažit získat pozornost vlád. Uspějí ti s nejlepšími příběhy, ti, kteří jsou nejlépe organizovaní k tomu, aby v pravý čas učinili ty pravé kroky. Musíme spolupracovat, abychom vytrvali v tlaku na těch nejvyšších místech, pokud chceme využít tento jedinečný okamžik a převést mezinárodní politiku v opravdovou restorativní změnu ve světě.
Z anglického originálu přeložila Zuzana Čierná