Trestný čin mění nejen životy obětí a pachatelů, ale také jejich blízkých, svědků, sousedů či kolegů v práci. Lidé mohou ztrácet pocit bezpečí ve svém domě, sousedství, na ulici, v zájmové skupině nebo na místech, která běžně navštěvují.

Měli jsme s manželem strach, po tom, co se u nás v domě semlelo. Nevěděli jsme, zda se to nemůže stát znovu. Necítila jsem se dobře, když jsem měla jít večer po chodbě. Setkání napadených a pachatelů i s námi sousedy nám přineslo informace, co se vlastně stalo. A hlavně uklidnění, že věci se řeší a dalších výpadů se nemusíme bát.

Ludmila B., účastnice restorativní konference

Mají co říci k řešení kriminality, která se stala na “jejich místech” a zasáhla “jejich lidi”. 

Restorativní justice nabízí členům místní komunity účast v restorativních programech, nejčastěji v rámci tzv. restorativních konferencí nebo kruhů. V nich hovoří všichni zúčastnění/zasažení o dopadech trestného činu, svých potřebách, možnostech urovnání konfliktu i formě nápravy ze strany pachatele.

Restorativní konference v trestním řízení v ČR zprostředkovává Probační a mediační služba, další formy restorativních programů také některé nevládní organizace a nově také projekt ReSet. Náprava vztahů v komunitě prostřednictvím RJ vede také k snižování recidivy u pachatelů.

RJ a životní prostředí

Aplikace restorativních principů je neomezená. Přinášíme vám i zdánlivě neobvyklý příklad a to pohled na problémy týkající se životního prostředí a jejich možné řešení restorativně.

Restorativní justice a trestné činy proti životnímu prostředí

Co když se zřítí stěna přehrady s vysoce toxickým důlním odpadem, který znečistí okolní vodní toky a pitnou vodu, zdecimuje populace ryb a zničí sociální a ekonomický život vesnic závislých na těchto vodních tocích? I kdyby stát dodržel tuzemský zákon o životním prostředí a obvinil těžební společnost z přestupků proti životnímu prostředí, jak pomůže uložení pokuty – obvyklé sankce za přestupky proti životnímu prostředí – jednotlivcům a komunitám, jejichž životy byly zničeny zločinnou nedbalostí společnosti? A zatímco některé oběti, například rybáře, jehož živobytí bylo zničeno, lze snadno identifikovat, co například znečištěná řeka nebo krajina, jejíž vegetace byla znečištěna toxickým odpadem?

Důraz restorativní justice na obnovu škod, uzdravení poškozených vztahů, hledání kořenů škodlivého chování a její orientace na komunitu a budoucnost ji předurčují k řešení škod na životním prostředí. 

Podívejme se, jak aplikace restorativních principů na trestné činy proti životnímu prostředí vypadá na Novém Zélandu a v Austrálii:

Garett vs. Williams

Tento australský případ je dobrým příkladem environmentálního vzdělání pachatele trestného činu v oblasti životního prostředí v restorativním prostředí. Při důlní činnosti bylo zničeno několik domorodých artefaktů a poškozeno domorodé posvátné místo. Paní Maureen O’Donnellová, původní majitelka a domorodá obyvatelka postiženého území, se účastnila následně zorganizované konference restorativní justice. Vyjádřila své rozrušení při pohledu na poškození domorodého místa následovně:

„To, co jsem viděla, mě velmi rozrušilo, protože na posvátném místě byla vykopána kanalizace. (…) Vzpomínám si, jak jsem říkala: Není to hrozné, že tam udělali tyhle stoky? Mám pocit, jako by mi udělali do těla velkou díru.“

Craig Williams, obžalovaný ve věci Garrett vs. Williams, požádal Maureen O’Donnellovou o odpuštění za zničení jejího kulturního dědictví. Na konferenci vyjádřil svoji lítost následovně:

„Lituji, že jsem se dopustil trestných činů, a je mi líto, že jsem tím způsobil škodu. (…) V průběhu tohoto řízení jsem se dozvěděl značné množství informací o domorodé archeologii a významu domorodého místa. Uvědomil jsem si také, jak jsou domorodé předměty, tak i domorodé místo pro původní obyvatele důležitější, než jsem si dříve myslel. Vážně lituji toho, co se stalo.“

Výsledná dohoda v rámci restorativní konference ve věci zahrnovala finanční příspěvky pro oběti, ale také budoucí školení a pracovní příležitosti pro místní komunitu a záruku, že tradiční vlastníci budou zapojeni do všech záchranných operací domorodých artefaktů.

Waikato vs. Huntly

Jako oběť může vystupovat rovněž samotné životní prostředí. Stromy či řeky mohou být v restorativních procesech zastoupeny. V novozélandském případu Waikato vs. Huntly pramenil spor ze znečištění dešťové vody sedimenty, které nezákonně vypouštěl z lomu jeho vlastník, pachatel. Sedimenty negativně ovlivňovaly kvalitu řeky Waikato, v severní části ostrova a regionu stejného jména.. V daném případě byla opět uspořádána konference restorativní justice, na niž řeku zastupoval předseda Společnosti pro zlepšení stavu řeky Waikato. Výsledek konference zahrnoval dar Společnosti pro zlepšení stavu řeky Waikato místo pokuty.

Jak píše soudce Brian Preston ve svém díle The use of restorative justice for environmental crime:

„Pokud je životní prostředí uznáno jako oběť environmentálního trestného činu a je zastoupeno v procesu restorativní justice, stává se posíleným. Životnímu prostředí je dán hlas, platnost a respekt. To je samo o sobě transformačním aktem, neboť se tím uznává vnitřní hodnota životního prostředí. Transformativní jsou také restorativní výsledky, které zahrnují prevenci budoucího poškození životního prostředí a obnovu a nápravu minulých škod na životním prostředí. Tím, že je životnímu prostředí dán hlas a je uznáno a uzdraveno jako oběť, dochází také k transformaci vztahu lidstva k životnímu prostředí.“

Enviromentální trestné činy mohou mít za následek porušení nejen práv domorodých obyvatel či „práv“ samotného životního prostředí, ale rovněž:

• Porušení práva na zdraví a práva na kvalitu života.
• Porušení práva vlastnit majetek a práva na občanskou vybavenost.
• Ničení přírodního a kulturního dědictví.
• Práva budoucích generací, které mohou být v restorativních procesech zastoupeny například nevládními organizacemi, které ve svých stanovách chrání zájmy budoucích generací.

Restorativní výsledky v dalších případech týkajících se životního prostředí a půdy z Nového Zélandu a Austrálie zahrnovaly: omluvu, obnovu škod na životním prostředí a prevenci budoucích škod prostřednictvím školení a vzdělávání pachatele v oblasti životního prostředí, environmentální audity činnosti společnosti, která se dopustila protiprávního jednání, kompenzační obnovu životního prostředí na jiných místech a veřejně prospěšné práce.

Pokrokový Nový Zéland

Jak lze vidět již u výše zmíněného případu Waikato vs. Huntly, právě restorativní justice je důležitým prvkem při ukládání trestů na Novém Zélandu. Podle zprávy Ministerstva životního prostředí z roku 2012 byl v období od 1. července 2001 do 30. září 2012 na Novém Zélandu restorativní přístup použit ve 33 případech stíhání dle zákona o hospodaření se zdroji. V Austrálii využívá restorativní procesy při řešení environmentálních trestných činů také Soud pro půdu a životní prostředí v Novém Jižním Walesu.

Stromy a řeky byly na několika novozélandských konferencích restorativní justice zastoupeny „náhradní“ obětí:

Ve věci Auckland City Council vs. 12 Carlton Gore Road Ltd a Mary-Anne Catherine McKay Lowe a ve věci Rodney District Council a Sam Josh Tupou zastupovala životní prostředí, které bylo postiženo ničením a kácením stromů bez souhlasu příslušných orgánů místní rada. Ta byla odpovědná za správu zákonů na ochranu vegetace v dané oblasti. V těchto případech byly stromy považovány za samostatnou oběť a jako takové byly na konferenci zastoupeny.

Ve věci Auckland City Council vs. G B Shaw a B & C Shaw Limited se výsledek konference týkal obnovy životního prostředí. Developer pokácel chráněný strom pohutukawa za účelem zisku. Na konferenci, kde se žalovaný veřejně omluvil, bylo dohodnuto, že vysadí na pozemku nový strom pohutukawa, zaplatí arboristu, který jej bude udržovat po dobu pěti let na základě exekučního příkazu, poskytne obci dar ve výši 20 000 USD na nákup 200 stromů pro výsadbu v sousedství a přispěje na náklady Auckland City Council. Při vynesení rozsudku soudce přijal plán výsledku jako výchozí bod a obžalovaný se vyhnul tříměsíčnímu trestu odnětí svobody (částečně díky procesu restorativní justice), ale byla mu uložena pokuta ve výši 80 000 USD.

Mohou novozélandské případy zastupování přírody na konferencích restorativní justice inspirovat podobný postup i v jiných státech světa?

Nechat pachatele na pospas? 

Restorativní justice se uplatňuje pouze tehdy, pokud jsou oběť i pachatel ochotni se na ní podílet. Vyžaduje, aby pachatel převzal odpovědnost za spáchání trestného činu. Konfrontace s obětí a závazek k časově náročným projektům, jako je opětovná výsadba stromů, veřejně prospěšné práce nebo účast na školení o životním prostředí, může být pro pachatele náročnější a vetší závazek  než nerestorativní trest, jako je pokuta.

Zaplacení pokuty může pachatele finančně bolet, ale pravděpodobně ho nezasáhne na emocionální úrovni ani nezpochybní jeho předpoklady o správném a špatném chování. Setkání s oběťmi a komunitou tváří v tvář a poznání škody způsobené trestným činem pravděpodobněji zanechá na pachateli trvalý účinek.

To samozřejmě předpokládá, že pachatel má svědomí a neúčastní se procesů restorativní justice pouze ze zištných a taktických důvodů („předstírání“ lítosti s cílem získat nižší trest). Při výběru případů a pachatelů, kteří jsou vhodní pro intervenci restorativní justice, bude důležitá jejich selekce. 

Má to smysl 

Restorativní justice v problematice trestných činů proti životnímu prostředí posiluje změnu „zdola nahoru“, neboť nabízí občanům účast na restorativním procesu, čímž mobilizují svoji komunitu a mají možnost se postavit systémové socioekonomické nespravedlnosti. Může povzbudit občany k tomu, aby zpochybňovali normy a podněcovali politickou diskusi. Dává prostor pro práva přírody, nabízí různé přístupy k tomu, co představuje porušení životního prostředí a kdo může být obětí takového porušení. Jak se podařilo především v případu Waikato vs. Huntly, příroda samotná může být na konferencích restorativní justice zastoupena jako svébytná oběť a výsledek takových konferencí může zahrnovat povinnost obnovit škody způsobené na životním prostředí. Skutečnost, že restorativní justice využívá takové procesy, jako jsou (smírčí) kruhy, může vytvořit příznivé prostředí pro to, aby přístupy k právům přírody získaly na síle.

Evropské fórum pro restorativní justici dlouhodobě organizuje vlastní pracovní skupinu pro environmentální restorativní justici. Skupina se v rámci své činnosti zaměřuje na otázku, jak může restorativní justice přispět k překlenutí neúčinnosti současných reakcí na záchranu životního prostředí, naléhavou potřebu napravit stávající škodlivé postupy a zároveň zabránit budoucím škodám na životním prostředí:

Uplatnění restorativní justice v ekologických sporech stojí za pokus!

Tento článek byl převzat a přeložen z anglického jazyka z webové stránky https://earthrestorativejustice.org/

Do českého jazyka přeložila a upravila v květnu 2023 Kristýna Korbelová v rámci své stáže v Institutu pro restorativní justici