V rámci projektu Protect Erasmusplus project, který byl iniciován Euroepan Forum for Restorative Justice a má za cíl sdílet a šířit dobrou restorativní praxi napříč zastoupenými zeměmi s konkrétním zaměřením na práva obětí a zacházení s nimi, se naše ředitelka programů Tereza Řeháková nedávno školila, radila a propagovala českou praxi v krásné Barceloně, kde ji také čekala příležitost představit konkrétní snahy našeho institutu ve vytyčených oblastech. Společně s kolegyní z European Forum for Restorative Justice vedly také workshop o vzdělávání v restorativní justici, jehož obsah volně navazoval na aktivity Restorativní platformy.
Toto setkání bylo závěrečné ze tří a trvalo pět pracovních dní. Mezi zastoupené země patří Belgie, Itálie, Španělsko, Rusko a Německo. Zeptali jsme se Terezy na několik otázek z této cesty.
V čem podle Vás spočívá hlavní přínos projektu PROTECT?
Především jsme měli možnost potkat se s praktiky z řady zemí Evropy, kteří pracují v oblasti podpory obětí trestných činů nebo v oblasti restorativní praxe či teorie. Mohli jsme sdílet naši konkrétní praxi, diskutovat o rozdílech a potřebách systémových i legislativních změn, inspirovat se konkrétními restorativními programy a přístupy.
O jakých nových a zajímavých příkladech využití RJ jste se v Barceloně dozvěděla? Jaké z těchto příkladů by stálo za to vyzkoušet i u nás?
Je jich hned několik. Zajímavá je například švýcarská zkušenost s programy setkávání skupin obětí a pachatelů nesouvisejících trestných činů ve vězeních, který je v něčem podobný u nás známému Building Bridges, které realizuje v českých věznicích Mezinárodní vězeňské společenství. Tyto se nicméně zaměřují v daném běhu programu vždy na některý typ trestné činnosti a nepracují s biblickým příběhem, ale mají jiný obsah jednotlivých setkání. Podobná praxe je i v Belgii, kde v takových skupinách pracují i s oběťmi a pachateli sexuálního násilí.
Další zajímavostí je španělská zkušenost s tzv. proxi oběťmi, kdy probíhá individuální setkání pachatelů s oběťmi jiných trestných činů, především mladistvými, kdy je akcentován aspekt přijetí zodpovědnosti ze strany mladistvých pachatelů a změny v jejich přístupu k chování, které někomu ubližuje.
V neposlední řadě je pro nás velkou inspirací německá organizace Waage a její mediace v případech domácího násilí nebo italská organizace Spondé, která mediace vede docela jinak, než jak to známe v Česku.
Jakým příspěvkem jste měla možnost obohatit diskuzi?
Mluvila jsem o zkušenosti probace a mediace pod jednou střechou v podobě státní organizace Probační a mediační služby, což je vskutku ojedinělý koncept a kolegy z Evropy vždy zajímá, jaké výhody i nevýhody to má. Diskutovali jsme ale i moje zkušenosti z restorativní práce ve vězení, z mediací, v rámci podpory obětí a dalších, které jsem za svého působení v PMS nebo v Bílém kruhu bezpečí nabyla. V neposlední řadě o současné naší práci a aktivitách v Institutu pro restorativní justici a o tom, jak se v posledních letech restorativní praxe rozvíjí v oblasti systémových i legislativních změn.
Zahraničním účastníkům jste měla možnost představit fungování Restorativní Platformy. Jaké byly reakce zástupců z dalších zemí?
Představila jsem Restorativní platformu jakožto aktivitu vycházející z přijaté Strategie RJ pro ČR, která je součástí programového prohlášení současné vlády. Setkávání různých profesí v trestním řízení nad tématy RJ kolegy velmi zaujalo a ptali se (především italští a belgičtí kolegové) na obsah seminářů i to, jak jsme dokázali, že se takový počet odborníků pravidelně schází a připravuje výstupy, které budou užitečné pro další rozvoj restorativní praxe, teorie i legislativy u nás.
