Peacemaking Circle (v překladu „Kruh smíření“) zahrnuje ty osoby, které prodělaly újmu následkem trestného činu a také ty, které trestný čin způsobily. Hlavním cílem při pořádání kruhu je najít takové řešení, které může vést k lepšímu uzdravení po incidentu a k zajištění bezpečí zúčastněných.
Kořeny Peacemaking circle vychází z praktik původních obyvatel Severní Ameriky. Lidé zde používali obdobný model při řešení protiprávních činů páchaných mladými domorodými obyvateli.
Hlavní filozofie Peacemaking Circle tkví ve snaze propojení všech lidí. Na rozdíl od mediace či konference je do rituálu kruhu zapojena navíc širší veřejnost a státní úředníci (státní zástupci, probační úředníci či policie). Státní úředníci jsou si s ostatními členy kruhu rovni, nemají odlišnou roli ani speciální funkci. Sdílejí svůj osobní pohled na věc. Vytvářejí pomyslný most mezi justicí a diskusí v kruhu, mohou ostatní členy informovat např. o podrobnostech trestního řízení. Členy kruhu mohou být i další profesionálové, třeba psychologové. Pomáhají porozumět vzniku konfliktu a informovat o dalších službách, které zabrání novému konfliktu v budoucnu.
Členové Peacemaking Circle si vytvářejí vlastní hodnoty a pravidla diskuse. Další odlišností jsou specifické ceremoniály a rituály na začátku kruhu. Speciální funkci má tzv. strážce kruhu, který členům pokládá otázky. Každá otázka je položena postupně každému účastníkovi. Role strážce kruhu není dominantní, více odpovědnosti je přeneseno na samotné účastníky, kteří si vzájemně pomáhají převzít vlastní díl odpovědnosti. Strážce kruhu je sice nestranný, může ale rovněž projevit svůj názor a odpovídat na pokládané otázky.
Peacemaking Circles se zaměřují na širší skupiny osob než mediace či rodinná konference. Kruhu se tak mohou účastnit i osoby, které mají určitý vztah k oběti či k pachateli nebo je incident rovněž ovlivnil. Čím více lidí bude do kruhu zapojeno, tím snáze lze dosáhnout společného řešení. To je zásadním prvkem Peacemaking Circle. Různé pohledy a názory účastníků pomáhají restorativnímu výsledku. Není sledován poměrně náročný cíl plné spokojenosti všech zúčastněných. Cílem je spíše dobrat se k takovému řešení, které každý přijme.
Jak rituál v kruhu probíhá:
Před zahájením
Volba vhodných případů:
Takové případy, které jsou řešeny v rámci mediace, mohou být diskutovány také v Peacemaking Circle.
Zvažte přípravu kruhu, pokud určitý konflikt:
- zahrnuje více obětí a/nebo pachatelů
- týká se větších skupin nebo vzniknul uvnitř skupiny
- měl dopad na osoby, které nejsou právně považovány za oběti či pachatele (např. děti v rodině či ve škole).
Peacemaking Circle je rovněž vhodný pro ty osoby, které hlavní členy kruhu podporují (rodinní příslušníci, kamarádi a jiní blízcí). Kruh je vhodné připravit také v případě, že jedna ze stran konfliktu postrádá komunikační či vyjednávací schopnosti.
Koho do kruhu pozvat:
Peacemaking Circle neslouží jen primárně dotčeným osobám, ale také jejich blízkým, širší veřejnosti a profesionálům z různých oborů. Vytvořit seznam osob, které by mohly být zapojené do kruhu, je hlavním úkolem strážce kruhu. Cílem je uspořádat co největší kruh, při výběru dalších lidí je však zapotřebí dbát na preference účastníků.
Je třeba, aby strážce kruhu:
- diskutoval s obětí a pachatelem seznam potencionálních účastníků
- poradil se s ostatními a vyslechnul jejich návrhy
- vysvětlil dotčeným osobám pozitiva zapojení širšího okruhu osob (mohou se podělit o novou perspektivu, své vědomosti, vyvolat empatií a vzájemné porozumění)
- informoval o tom, kdo pozvánku do kruhu přijmul a bude se potenciálně kruhu účastnit
- dal stranám prostor, aby vyjádřily své obavy v souvislosti se zapojením dalších účastníků
- diskutoval určitá opatření jako odpověď na možné obavy – např. zaměření se na podporu, a ne na vyloučení stran, respekt k základním pravidlům atd.
Kontaktování účastníků:
Nejprve je třeba kontaktovat strany, jejichž přítomnost je v kruhu nejdůležitější. Dále se lze předně spojit také s těmi, kteří by s účastí mohli váhat.
Je bezpečnější nejprve pozvat pachatele a poté až oběť. Pokud bychom postupovali opačně a pachatel účast odmítnul, oběť by mohla být nejdříve plna očekávání a naděje a poté hluboce zklamána.
Mějte při kontaktování na paměti, že v kruhu nebudete rozhodovat, kdo má pravdu a co je pravda. Vaší úlohou není navrhovat žádné řešení. Je to případ dotčených stran, jejich řešení, Vy máte za úkol poskytnout bezpečné prostředí a zajistit takový kruh, ve kterém může probíhat diskuse.
Při prvním kontaktu s účastníky (nejlépe telefonicky) již naznačte, jak bude rituál v kruhu probíhat. Navrhněte zapojení blízkých či dalších osob, které byly konfliktem zasaženy.
Pečlivě se na Peacemaking Circle připravte:
Zvolte si pomocníka, který s Vámi bude na organizaci pracovat. Navíc se budete moci během diskuse věnovat většímu počtu lidí a lépe zabezpečit vyváženou atmosféru kruhu. Diskutujte s pomocníkem, o čem daný případ skutečně je, co je jeho náplní, např. nedostatek respektu nebo důvěry? Zároveň se zaměřte i na možná rizika setkání. Co se může stát a jak budete reagovat.
Především si ujasněte:
- Jak se představíte a jaký cíl setkání v kruhu vytyčíte
- Jaký druh úvodního obřadu zvolíte
- Jaká bude úvodní a závěrečná otázka pro účastníky
- Jaké druhy otázek budete pokládat
Příprava místnosti:
Nejdříve zjistěte, jaké neutrální místo, které je dostupné pro všechny, by zvolili účastníci. Naaranžujte židle do kruhu a sestavte plán, kde bude jaký účastník sedět. Nezapomeňte, že pokud se rozhodnete dát lidem na výběr, jaké místo v kruhu si zvolí, stále je to určitý zasedací plán. Strany si tak dle intuice vyberou, mezi jakými lidmi se cítí nejvíce komfortně.
Rozhodnutí nechat výběr židle na účastnících se ale doporučuje pouze v případě, kdy nehrozí, že by lidé pociťovali nepohodlí kvůli osobě sedící vedle nich. Strážci kruhu mohou sedět např. vedle sebe – mohou spolu snáze komunikovat a vnímat energií toho druhého. Mohou rovněž sedět naproti sobě – účastníkům tak poskytnou hlubší podporu a přeorientují diskusi v konstruktivnějším směru (sedí v polovině kruhu a když na ně přijde řada, korigují směr konverzace).
Člověk sedící vedle strážce (zpravidla nalevo) má klíčovou roli. Jako první bude odpovídat na kladenou otázku. Je vhodné dané místo nabídnout oběti či některému z blízkých osob oběti. Pachatel i oběť by měli sedět mezi svými podporovateli a blízkými tak, aby se cítili co nejpohodlněji. Oddělovat obě strany v kruhu může např. zapojený profesionál (psycholog, sociální pracovník) nebo strážce tak, že si sednou mezi ně nebo mezi jejich nejbližší. Ti, kterých se případ týká pouze okrajově, mluví mezi posledními.
V průběhu Peacemaking Circle:
Cíl kruhu:
Aktuální cíl kruhu bude definován až poté, co se dostaví všichni účastníci. Pokud se některý pozvaný kruhu nezúčastní, strážce kruhu poprosí ostatní, aby během diskuse o těchto osobách nemluvili a spíše se zaměřili na problém, který se týká přítomných účastníků.
Samotný rituál v kruhu by měl sestávat ze čtyř po sobě jdoucích fází:
- Setkání a vzájemné představení se
- Budování důvěry
- Identifikace problémů
- Vypracování plánu řešení
V prvních dvou fázích se nevěnuje přílišná pozornost detailům konfliktu. Než se rituál v kruhu dostane do poslední fáze, ve které se mluví o budoucnosti, strážci se ujistí, že všem účastníkům byl poskytnut dostatečný prostor pro vše, co chtěli vyjádřit.
Velmi zásadní je také rovnováha v kruhu. Strážce může podpořit ty osoby, které jsou tišší a bojí se svěřit. Na druhou stranu mohou strážci pomoci některým členům kruhu zpomalit tempo, pokud se snaží co nejrychleji dojít k závěru setkání. V poslední fázi kruhu nemusí být skutečně vypracován nějaký plán. Cílem je, aby všichni účastníci našli způsob, jak se s konfliktem vypořádat a překonat jej.
Strážce:
Rozhodující vlastností je nestrannost. Mohou však také vyjadřovat své emoce a přispívat do diskuse. Neměli by navrhovat konečné řešení. Strážci musí mít na paměti, že někteří účastníci potřebují více podpory a někteří méně. Na rozdíl od mediátorů, strážci do debaty zpravidla vůbec nezasahují a spoléhají se více na samotnou dynamiku kruhu. Mluví tedy za stejných pravidel jako ostatní. A to v případě, kdy dostanou do ruky malý předmět, který symbolizuje možnost promluvit.
Symbolický předmět:
V průběhu rituálu v kruhu je postupně předáván každému účastníkovi symbolický předmět. Pouze ten, kdo objekt svírá v rukou, může mluvit. Ostatní naslouchají a čekají, až na ně přijde řada a dostanou předmět do ruky. Pokud člen kruhu mluvit nechce, může vždy předat předmět další osobě vedle sebe. Pokud strážce cítí, že by měl na otázku jako první odpovědět jiný člověk než ten, který má jako první dostat předmět, může předat věc dotyčnému ihned.
Po konci kruhu:
Dejte si pro sebe dostatečné množství času na vstřebání emocí. Můžete si odpovědět na následující otázky:
Co probíhalo dobře a co byste Vy nebo Váš pomocník mohli dále zlepšit?
Jaké byly nejdůležitější momenty kruhu, které posouvaly celý průběh setkání dále?
Když se na setkání podíváte z úhlu pohledu účastníků, bylo pro ně úspěšné?
Případy řešené prostřednictvím Peacemaking Circle:
MAĎARSKO
Případ ztráty a opětovného nabytí úcty – vandalismus na veřejné výstavě plakátů
Dva mladí dospělí namalovali rasistické symboly (svastika) a hanlivé zprávy na pět plakátů, které byly veřejně vystaveny na jednom z hlavních náměstí v severovýchodním Maďarsku. Událost se odehrála na jaře roku 2012. Vlastníkem výstavy plakátů byla nevládní organizace, která se zastupuje zájmy lidí žijících s Downovým syndromem. Policie pachatele zadržela. Oba mladiství vypověděli, že byli pod vlivem alkoholu a nebyli si vědomi problematiky, na kterou výstava poukazovala.
Pachatelé kontaktovali ředitelku výstavy v zájmu dosáhnout mimosoudního vyrovnání. Obě strany se dohodly na řešení situace prostřednictvím mediace. Kontaktoval je také strážce kruhu s možností setkat se v Peacemaking Circle. Strážce se zajímal i o další skupiny, kterých se případ mohl dotknout a ukázalo se, že množství rodin, které stálo za nevládní organizací, cítilo zklamání a čin se jich dotknul. Ředitelka výstavy si zvolila namísto mediace Peacemaking circle, neboť ten umožňuje zahrnutí i dalších obětí, především poškozených rodin. Do kruhu se tak zapojily i děti s Downovým syndromem, které vyjádřily vlastní pocity a emoce spojené s událostí.
Primární motivace pachatelů byla co nejrychleji uzavřít případ. Při Peacemaking Circle se však více emočně zapojili do skutečného řešení konfliktu, projevili lítost a omluvu. Určitým ceremoniálem na začátku kruhu bylo vystavení plakátů, které se dříve objevily na náměstí. Cílem byla podpora převzetí odpovědnosti pachatelů. Po vzájemném představení se byla jako první vznesena otázka: „Co se stalo?“.
Strážci museli zvládnout velké napětí a příval emocí v kruhu. Dívka s Downovým syndromem řekla pachatelce: „Nechci, abys kvůli mně plakala“, přešla na druhou stranu velkého kruhu a obejmula ji. Pachatelé projevili lítost a rozpovídali se o tom, co předcházelo danému činu. Konečná dohoda obsahovala finanční i nefinanční odškodnění obětí. Napětí a hněv však setkání v kruhu zcela nerozpustilo. Úleva se dostavila spíše až po ukončení Peacemaking circle, jako důsledek odškodnění.
Případ sdílené odpovědnosti – vandalismus na opuštěném letišti
Během léta a podzimu roku 2011 skupina pěti dětí a mladistvých rozbila okna opuštěného letiště tak, že na okenní tabulky házela kameny. Dva mladiství starší 14 let byli obviněni z poškozování majetku. Čtyři z pěti mladých pachatelů souhlasilo se setkáním v Peacemaking Circle. Mladiství, kteří byli oficiálně obviněni, přiznali vinu jen částečně. Vyjádřili se, že byli ve špatnou chvíli na špatném místě. Rozsah škody zpochybňovali.
Strážci kruhu se rozhodli uspořádat Peacemaking Circle kvůli smíšené komunitě mladistvých a dětí, kteří trestný čin způsobili. Dalším důvodem byl fakt, že některým dětem nebylo 14 let a neměly tak právní odpovědnost – nemohly by se účastnit klasické mediace. Pachatele v kruhu podporovali jejich rodiče. Stranu oběti, kterou byla obec, zastupovali dva úředníci. Účastnili se i dva profesionálové z místní služby pro podporu rodin a jeden policista.
V průběhu kruhu nedošlo k uzavření žádné ústní dohody. Rodiny pachatelů nechtěli za čin převzít plnou odpovědnost. Současně byli rodiče pachatelů při diskusi nejvíce aktivní. Děti, které nebyli oficiálně obviněny, se do kruhu zapojily více než mladiství. Vyjádřily lítost a převzaly část odpovědnosti. Jejich rodiče věřili, že mají morální povinnost se kruhu účastnit kvůli sdílené odpovědnosti, ale již zmíněná účast pro rodiče byla jen symbolickým vykoupením.
V kruhu byl dále vyjádřen nesouhlas s postupem policejního vyšetřování. Policista, který vyšetřování prováděl a setkání se účastnil, rodičům pachatelů odpovídal a v diskusi byl tak klíčovou osobou. Naznačoval, že odmítání odpovědnosti je již v tomto bodě bezpředmětné, pachatelé již souhlasili s dohodou o vině a trestu.
Po ukončení Peacemaking Circle navrhli rodiče mladistvých uskutečnění pokračování tohoto typu setkání. Účastníky byli tentokrát jen rodiče oficiálně obviněných a oficiální oběť. Výsledkem byla finanční kompenzace zaplacená rodinami dvou mladistvých pachatelů.
Případ o uznání a o přijetí – krádež na školské koleji
Nezletilá dívka opakovaně okrádala své tři spolubydlící na koleji. Brala jim peníze, oblečení a kosmetiku. Pocházela z rodiny střední třídy, motivací pro čin nebyl nedostatek základních potřeb. Kradené věci nepoužívala, peníze nespotřebovávala, místo toho však vše hromadila ve své skříni. To značilo určitý psychický problém.
Státní zástupce předal případ probační službě. Později vyšlo najevo, že i když se případ stal již před rokem, spolubydlící dívky byly stále velmi zmatené z chování jejich kamarádky a nechápaly její motivaci ke krádežím. Chtěly se s dívkou znovu setkat, jen se diskuse lehce obávaly. Kamarádku totiž od jejího vystěhování z kolejí rok neviděly. Psychologický posudek uváděl, že ke krádežím došlo v souvislosti s traumatem, který prožívala při stěhování se z rodinného domu na kolej.
V Peacemaking Circle byli přítomné oběti, pachatelka, jejich rodiče, nezávislý psycholog a probační úředník. Pro oběti a jejich rodiče bylo nejdůležitější pochopení motivace dívky k takovému činu společně s okolnostmi, které krádež doprovázely. Pachatelka byla komunikativní a mluvila o tom, co ji trápilo (žárlivost, závist, cítila se méněcenná). Avšak neprojevovala takové emoce, jako tři spolubydlící. Oběti tak zpochybňovaly důvěryhodnost dívčiných výčitek. Psycholog hrál klíčovou roli v kruhu, vysvětlil obětem, že součástí psychické poruchy dívky je odcizenost a malá schopnost projevovat navenek své emoce. Oběti se staly více empatické a dostaly žádoucí odpovědi. Rodiče obětí vyjádřili pochopení vůči rodičům dívky. Matka pachatelky se rovněž při setkání cítila jako oběť, neboť o chování dcery před rokem nevěděla. Psycholog tak fungoval i jako podpora pro obviněnou dívku a její matku.
Strany se v závěru Peacemaking Circle dohodly na finanční kompenzaci. Pachatelka souhlasila s návštěvami u psychologa. Metoda Peacemaking Circle byla zvolena z důvodu, že čin se týkal většího počtu obětí – dívek, které s pachatelkou sdílely pokoj.
BELGIE
Případ o odškodnění komunity – vloupání do opuštěných budov
Skupina mladých mužů ve věku od 18 do 20 let se během jedné noci vloupala do několika opuštěných budov. Většinu vloupání spáchali dva mladíci, párkrát byl zapojen i třetí pachatel. Ve většině případů při pokusu dostat se dovnitř způsobili škody na budovách. Uvnitř pak většinou ukradli alkohol a malé množství peněz.
Před vynesením rozsudku soudcem byli muži informováni o možnosti zúčastnit se mediace. Mediátoři poté vybrali jako vhodnou volbu pořádání Peacemaking Circle, neboť bylo v případu zapojeno více pachatelů a více obětí. Jedna oběť (mládežnická organizace, která se pravidelně scházela v jedné z poškozených budov) a dva pachatelé byli připraveni zúčastnit se setkání v kruhu. Mediátor pachatelům nabídl možnost přizvat do kruhu také své podporovatele, např. rodinné příslušníky. Oba mladí muži tuto možnost odmítli. Přípravu Peacemaking Circle organizovali dva mediátoři. Schůze se zúčastnilo šest osob. Dvě z nich zastupovaly oběť – mládežnickou organizaci, dále byli přítomni dva pachatelé a dva členové komunity, která žila v blízkosti poškozených budov.
Úvodní ceremoniál byl formulován tak, že oba strážci kruhu se představili a podali ruku každému účastníkovi. Jako první padla otázka: „Kdo jsi a proč jsi tu?“. V prvním kole, při kterém každý odpovídal na první otázku, se již jeden z pachatelů omluvil za svůj čin. Symbolický předmět, který má každý účastník u sebe, když mluví, musel být dán na chvíli stranou. Oběť se ptala na otázky přímo pachatelů a bylo třeba, aby proběhl dialog mezi těmito stranami. Mladí muži odpovídali na otázky oběti upřímně a otevřeně. Poté byl opět v kruhu použit drobný předmět pro předávání mezi sebou. Strážce kruhu přitom položil otázku: „Jak se zatím každý v kruhu cítí?“.
V poslední fázi kruhu bylo třeba vytvořit plán. Každý přemýšlel o tom, jak napravit způsobenou újmu. Byla domluvena finanční kompenzace vůči obětem. Člen komunity, která žije poblíž vykradených budov, navrhnul, aby pachatelé sdíleli své zkušenosti s mladými lidmi, kteří by se mohli dopustit trestných činů.
Případ síly rodinných pout – vyhrožování v rodině
Ve čtyřčlenné rodině se začaly vyskytovat problémy mezi již dospělým synem a jeho rodiči. Otec nemohl pracovat kvůli zdravotním potížím, syn byl nezaměstnaný a žil s rodiči. Jednoho dne se oba muži pohádali, přičemž syn vzal do ruky nůž a otci vyhrožoval. Nakonec otci ukradnul peníze v hotovosti a odešel z domu. Po trestném činu žil u své babičky.
Jako nejvhodnější se jevilo uspořádat Peacemaking Circle, neboť do konfliktu byli vtaženi i další lidé kromě pachatele a oběti. Kruhu se nechtěl účastnit strýc a také teta pachatele společně s pachatelovou přítelkyní, protože nehodlali riskovat poškození vztahů s oběma stranami. Účastníků bylo osm: matka a sestra pachatele, otec (oběť), syn (pachatel), terapeut pachatele a babička, u které doposud přebýval. Dva strážci kruhu postupně podali všem osobám ruku. Symbolický předmět pro předávání měl být vybrán pachatelem, ten však objekt nepřinesl. Strážci improvizovali a vybrali jablko. Vysvětlili, že je kulaté jako kruh, ve kterém sedí, každé jablko má jiný tvar a velikost, stejně jako lidé a také má určité nedokonalosti jako každý, kdo se právě v místnosti nachází.
V průběhu odpovídání na otázky měli někteří účastníci potíže s emocemi a plakali, když mluvili. Sestra pachatele měla problém se v kruhu rozmluvit. Po chvíli odešla z místnosti a oznámila, že půjde domů. Během zbytku setkání strážce často odkazoval na členku rodiny, která se rozhodla kruh opustit. Strany konfliktu uvedly, že vinu nesou oba a v komunikaci mezi nimi byly určité problémy. Diskuse se posouvala směrem ke způsobu komunikace mezi rodiči a synem.
Oba aktéři se dohodli, že se budou snažit lépe komunikovat a zvažovali možnost opětovného společného bydlení. V kruhu v závěru také zaznělo, že pachatel už není ostatními vnímán jako ‘pachatel’. Strany s pomocí strážce sepsaly dohodu, která byla zmíněna v řízení před soudem. Pachatelovi byl uložen podmínečný trest a absolvoval terapeutické schůze.
Případ obnovy vztahů po traumatu – násilí v rodině
Krátce po rodinné sešlosti vypukla hádka mezi mladým mužem a otcem jeho přítelkyně. Muž do otce přítelkyně strčil, ten spadnul na zem a zlomil si nohu. Otec byl převezen do nemocnice a nedlouho tam po incidentu zamřel. Soudní orgány později uvedly, že smrt nebyla způsobena trestným činem. Syn oběti po činu vznesl obvinění. To vedlo k soudnímu vyšetřování a pachatelovi byl uložen podmínečný trest. Celá situace vyvolala v rodině velké napětí, neboť dcera zemřelého nadále vídala svého přítele, pachatele. Její bratr a další příbuzní zemřelého danou skutečnost těžce přijímali.
V Peacemaking circle bylo přítomno sedm účastníků: manželka oběti, jeho dcera a syn, pracovník pro podporu obětí ze státního zastupitelství, dále pachatel a jeho rodiče. Neboť vztahy v rodině byly komplikované, strážci předem určili, kam si která osoba sedne.
Každý účastník se aktivně přidal do konverzace. Nejvíce se v kruhu mluvilo o upřímnosti a potřebě smíru. Manželka oběti přidala otázku. Chtěla, aby si všichni představili, že jsou na jejím místě a jak by na situaci reagovali. Bylo pozoruhodné, že každý účastník postupně zodpověděl manželčinu otázku, jak by reagovali na jejím místě. Otec pachatele se také snažil podpořit manželku zemřelého.
V závěru setkání se mnozí shodli na tom, že udělali velký pokrok k tomu, aby opět tvořili rodinu. Později manželka oběti znovu kontaktovala strážce s prosbou o uspořádání dalšího Peacemaking circle, tentokrát navíc s širší rodinou (sestra oběti a její blízcí).
NĚMECKO
Případ dobrovolného převzetí odpovědnosti – škoda a náhrada škody místní komunitě
V lednu roku 2012 nahlásil zahradník, který řídil městské krajinářské projekty v malém městečku v Alpách, tři mladistvé za poškození veřejného majetku. Celý případ začal při lednové kulturní akci, která se konala na radnici. Již zmíněný zahradník umožnil vstup do haly radnice třem mladým mužům (venku byla zima), ale napomenul je, aby nevyrušovali. Chlapci neuposlechli, byli opakovaně vykazováni ven mimo radnici, ale stále se vraceli. Když se již po několikáté blížili k radnici, zahradník se zrovna podíval z okna a viděl, jak pachatelé kopou do plotu ve vlastnictví města. Než stačil doběhnout za nimi, tři mladiství utekli. Pan zahradník se další den vydal do místní školy, a protože si pamatoval obličeje pachatelů, identifikoval tři studenty – Bena, Chrise a Paula. Ti vzápětí přiznali, že plot závažným způsobem poničili. Později se přiznali další čtyři chlapci, že plot také poškozovali. Pachatelů bylo celkem sedm. Dva z nich byli mladší 14 let a nemohli být obviněni. V Peacemaking circle se nakonec sešlo pět pachatelů.
Uspořádat kruh se v daném případě jevilo jako velmi vhodné. Pachatelů bylo několik a konflikt měl komunitní rozměr kvůli poškození veřejného majetku. Rodiče pachatelů byli v zajímavé dvojroli. První roli nesli právě jako rodiče, kteří jsou překvapeni chováním svého dítěte a druhou roli měli jako členové komunity, daňoví poplatníci města.
Strážci kruhu si dali za cíl setkání najít takový způsob náhrady škod, který by nepřetěžoval mladistvé a zároveň byl přijatelný všemi účastníky. Tento cíl byl naplněn. Kruhu se účastnilo pět pachatelů s jejich rodiči, zahradník, který představoval oběť, manažer společnosti, která plot spravovala a také jeden vědecký pracovník. Při budování důvěry byl přečten poučný příběh a diskutovalo se o společných hodnotách. Zahradník nejprve vyjádřil své emoce ohledně konfliktu a vysvětlil, proč se na chlapce zlobil. Strážci poté chvíli vedli konverzaci jen v malém kruhu obviněných. Ti tak mohli reagovat na projev zahradníka. Jako odčinění navrhnul zahradník společný úklid městského potoka. Pachatelé uznali způsobenou újmu a uvědomili si komunitní rozměr svého chování. V kruhu bylo chlapcům rovněž vysvětleno, že plot a další veřejný majetek byl placen z peněz daňových poplatníků, kterými jsou i jejich rodiče. Všichni obvinění se omluvili a za čin převzali plnou odpovědnost. Tento případ velmi dobře ukázal, jak může Peacemaking Circle pomoci k budování komunity. Matka jednoho z hochů v závěru kruhu prohlásila, že chlapci dříve neměli k městu žádný vztah. Navrhla častěji ukazovat mladým lidem, že jsou potřebnou součástí městské komunity a že k ní mohou smysluplně přispívat. Zahradník se zprvu obával, že chlapci nebudou projevovat žádnou lítost a setkání v kruhu se budou účastnit, protože jim to bylo doporučeno. Byl ale později mile překvapen, že obvinění vyjádřili upřímnou lítost a opravdu pomohli s čištěním městského potoka.
Případ o prevenci násilí – konflikt o péči o dítě vedoucí k potyčce mezi matkami
Mladý pár Felina Sieberová a Simon Meier spolu mají dítě Karinu, které v době incidentu byly dva roky. Rodiče se na chvíli rozešli, ale později byli opět spolu. Když se na přechodnou dobu rozdělili, Felina bydlela sama v bytě, zatímco Simon se odstěhoval ke své matce, kde žil společně s ní a se svými sestrami. Simonova matka, paní Meierová, se o dvouletou Karinu v tomto mezidobí starala.
Krátce před incidentem, který v dalších větách bude blíže popsán, ztratila matka Felina péči o Karinu. Později při setkání v kruhu tvrdila, že o tom nevěděla.
V den incidentu se nacházela Karina na zahradě u své babičky, paní Meierové. Na zahradu přišla Felina a chtěla vzít Karinu k sobě do bytu. Obě ženy se kvůli tomu dostaly do sporu a paní Meierová Felinu silně odstrčila. Ta spadla hlavou na dětskou houpačku, která se za ní nacházela. Poté Felina kousla paní Meierovou do paže, načež ji babička Kariny opět odstrčila. Felina ji následně udeřila do obličeje. Bratr Simona, Bernd Meier, celý incident pozoroval z okna domu. Vyšel na zahradu a do Feliny strčil takovou silou, až spadla na zem. Dvouletá Karin celou hádku viděla.
V tomto konkrétním případě nebyli jasně definované role pachatele a oběti, všichni se cítili poškozeni a vinu sváděli na druhou stranu. Obě matky (Felina jako matka Karin a paní Meierová jako matka Simona) se omluvily za své chování. Felina přiznala, že babičku dítěte urážela. Babička vyjádřila, že Felinu má její rodina ráda. Díky kruhu se zhmotnila určitá pravidla ohledně lepšího zacházení s druhými. Pravidla se soustředila na to, jak předcházet budoucímu konfliktu mezi stranami.
Po konci Peacemaking Circle našla celá rodina lepší způsoby komunikace mezi sebou. Všichni cítili, že kruh jim byl ku prospěchu. Uspořádání kruhu bylo v tomto případě opět vhodné z důvodu velkého počtu zapojených osob do konfliktu. Strážci navrhli pozvat do kruhu také rodinné příslušníky obou stran z širší rodiny. V přípravné fázi vyšlo najevo, že mladí rodiče Kariny nechtějí, aby se setkání účastnila přítelkyně Bernda Meiera, bratra Simona. Matka Felina nechtěla dále přivést do kruhu ani žádného svého blízkého, který by ji v průběhu podpořil. Ohradila se dále proti myšlence zapojit zaměstnance sociálně-právní ochrany dětí. Cítila, že by tito zaměstnanci nebyli na její straně. Vzhledem k tomu, že ji byla odebrána péče o Karinu, to bylo pochopitelné. Do kruhu tedy byla pozvána pouze rodina Meierových. Felina nepřivedla žádnou blízkou osobu, a proto byla v kruhu navíc přítomna Marie Winterová, vyškolená stážistka, která měla Felině poskytnout podporu v případě potřeby.
Mladý pár vyjádřil velkou lítost nad tím, že nechali vše zajít daleko a z konfliktu se stala soudní záležitost. V kruhu seděla matka i babička hned vedle strážce, aby se obě cítily bezpečně a pohodlně. Ve fázi budování důvěry se začalo diskutovat o tom, co osoby potřebují v kruhu rozebrat. Všichni účastníci se domluvili na hodnotách, které mají být základem diskuse v kruhu. Strážce hodnoty sepsal na velký arch papíru, který následně umístil doprostřed kruhu.
Paní Meierová celý incident na zahradě nahlásila policii a strážce v kruhu nahlas přečetl policejní zprávu. Každý potom dostal prostor vyjádřit své pocity z této zprávy. Matka Felina nedokázala své emoce projevit a ke zprávě se nevyjadřovala. Později její partner Simon uvedl, že se cítila kvůli policejní zprávě ublíženě.
Obě ženy převzaly odpovědnost za své činy a kruh přispěl k tomu, že se mladá matka cítila bezpečněji. V soudním prostředí zaměřeném na prokázání viny by pravděpodobně mnohem méně spolupracovala. Kromě toho byla rodina schopna nastavit pravidla pro budoucí komunikaci, aby se tak předešlo dalším konfliktům. Zejména role trénované stážistky jako vybraného člena komunity byla pro diskusi přínosná. Byla schopná mluvit jménem Feliny a zastávat se jí, matka se cítila více komfortně a lépe se zapojila do dialogu. V důsledku úspěšného setkání v Peacemaking Circle byl případ uzavřen.
Případ opětovného akceptování se – jak může psychické obtěžování eskalovat v násilí
Konflikt se týkal malého chlapce Tima (oběť), kterého strčil a udeřil Sergei (obviněný). V reakci na to Tim na Sergeje plivnul. Incident se postupně vyostřoval a Sergei nepřestával Tima bít, i když ten již ležel na zemi. Případ se stal na školním dvorku a hádku zastavil až učitel. Po škole však konflikt mezi chlapci ve školním autobusu pokračoval. Sergei udeřil chlapce do hlavy tak silně, že Tim narazil do skleněného okna autobusu. Po úderu do hlavy vystoupil Tim z autobusu a zavolal policii. Chlapec byl šikanován také ze strany učitelů, nikdy před tím ale žádný incident policii nenahlásil.
Při pořádání Peacemaking Circle byla přítomna Timova teta Klara, neboť jeho rodiče neměli čas se zúčastnit. Sergeje doprovázela jeho matka Berta. Paul, sociální pracovník, který se věnoval práci s mládeží, byl také přítomen a snažil se zůstat nestranný, ačkoliv Sergeje dobře znal. Více osob se kruhu neúčastnilo, strany požadovaly, aby nikdo další nebyl přizván a více času se věnovalo jádru konfliktu. To bylo však poněkud nešťastné, protože v kruhu vyšlo najevo, že jeden z učitelů významně přispíval k psychickému obtěžování ve škole. Ten mohl být přitom do kruhu přizván též. Zúčastnění se dopracovali v kruhu k dohodě. Chlapci se navzájem omluvili a navrhli opatření, aby se v budoucnu konfliktům vyhnuli. Obviněný rovněž souhlasil, že Tima pozve na zmrzlinu. Záměrem bylo zmírnit Timův strach ze Sergeje, neboť se měl v blízké době konat školní výlet.
Hlavním cílem kruhu bylo zabránění dalšímu násilí mezi chlapci a vyřešení jejich problémů ohledně školy. Motivací konfliktních stran bylo zapomenout na incident, který se stal. V kruhu se Tim cítil dostatečně bezpečně. S obviněným mluvil přímo a přiznal, že Sergeje urazil.
Poté, co strážci přečetli nahlas policejní zprávu, oslovili jako prvního Tima. Byl vyzván popsat své emoce ve spojitosti s konfliktem. Hned poté dali strážci slovo Sergejovi, ačkoliv nebyl zrovna na řadě. Když popisoval průběh incidentu Sergei, obvinil Tima, že ho urážel a plivnul na něj. Tim to nejprve popřel, ale poté věc uvedl na pravou míru. Vypadalo to, že na obviněného nechtěl vyvíjet tlak a setkání kruhu chtěl urychlit. Po vzájemné dohodě byli oba chlapci s Peacemaking Circle spokojeni. Restorativní prvky byli v daném případě potlačeny, protože nemohlo být zapojeno více účastníků.
V září 2021 zpracovala Kristýna Korbelová v rámci své stáže v Institutu pro restorativní justici.
Zdroj:
Překlad publikace Fellegi, B., Szegö, D. Handbook for Facilitating Peacemaking Circles. P–T Műhely: 2013. ISBN 978–963–89468-3-6.