Pátek 6. března 2026
Probační programy, které v Česku dlouhodobě pomáhají snižovat recidivu a představují funkční alternativu k vězení, jsou bez prostředků. Asociace organizací v oblasti vězeňství (AOOV) proto spouští veřejnou sbírku na Darujme.cz, aby lidé zapojení do běžících programů nemuseli předčasně odcházet a nepřerušili práci na své životní změně.
Z návrhu státního rozpočtu odcházející vlády zmizely prostředky na dotační programy pro dospělé i mladistvé pachatele ve výši přes tři miliony Kč (3,1 mio Kč). Ministerstvo spravedlnosti ČR proto pro letošek nevypsalo žádné dotace na jejich financování, což je problém pro samotné pachatele, ale v důsledku i pro veřejné rozpočty.
Data z praxe ukazují, že jsou programy jako nástroj prevence recidivy velmi úspěšné: zhruba 70 % klientů zvládne probační program dokončit (obvykle v délce 6–12 měsíců) a v nejrizikovějším prvním roce po odsouzení se nevracejí k trestné činnosti. To v Česku, které trpí až dvoutřetinovou recidivou a vysokým počtem vězněných, znamená obrovskou úsporu prostředků.
Opakovaně zmiňovaný záměr vlády posílit tvrdší postihy pachatelů ve jménu bezpečnosti jde jen obtížně dohromady se škrtáním prostředků na programy, které prokazatelně pracují s příčinami trestné činnosti – násilím, závislostmi, zadlužením či nedostatkem sociálních dovedností. Představují tak klíčový nástroj prevence opakovaného páchání trestné činnosti.
Pokud tedy má být cílem vlády úspora prostředků, pak jde o chybné počty. Škrtem podpory se “uspořilo” pouhých 3,1 milionů korun, zatímco celospolečenské náklady na jednu recidivující osobu se pohybují kolem 8 milionů korun ročně. Kromě samotného výkonu trestu jde o škody způsobené trestným činem včetně nemajetkové újmy způsobené obětem (emoční, duševní škoda), snížení produktivity obětí a náklady všech orgánů činných v trestním řízení, tedy policie, státního zastupitelství a soudů.
Jen samotné věznění je 17x nákladnější než probační program: jeden den výkonu trestu odnětí svobody stojí přibližně 1 900 Kč, tedy zhruba 670 tisíc Kč ročně na osobu, zatímco probační program stojí v průměru kolem 40 tisíc Kč na klienta ročně. V této rozvaze navíc úplně chybí zmíněné celospolečenské náklady recidivy, tudíž jde o násobně vyšší rozdíl v nákladech.V Institutu pro restorativní justici dlouhodobě upozorňujeme, že skutečně funkční trestní politika musí stát na dvou pilířích: odpovědnosti a změně. Samotné zpřísňování trestů bez dlouhodobé podpory programů, které snižují recidivu, nemůže vést k vyšší bezpečnosti společnosti ani k úspoře veřejných prostředků.